Československý generál, účastník protirakouského i protinacistického odboje, předseda protektorátní vlády. Za svou spolupráci s československým odbojem byl nacisty popraven.
*29. 9. 1890 Praha – †19. 6. 1942 Praha
Alois Eliáš se narodil v Praze, kde mezi lety 1908 a 1911 vystudoval Českou školu technickou (dnešní ČVUT), obor zeměměřičství. Začátek první světové války ho zastihl v Praze, odkud odjel na východní frontu jako rakouský voják, ale brzy se dostal do ruského zajetí. Pracoval jako geodet na stavbách v Rusku a ke konci roku 1917 se přihlásil jako dobrovolník do československých legií. Později byl odeslán transportem do Francie, kde vstoupil do francouzkých legií a zúčastnil se zde několika bojů. Po návratu do Československa se rozhodl stát vojákem z povolání a brzy poté vystudoval Vysokou válečnou školu ve Francii. Po absolvování vojenské školy působil na několika různých postech v generálním štábu. Byl povýšen na plukovníka a v roce 1936 na divizního generála.
Po mnichovské konferenci se Eliáš stal zástupcem ministra národní obrany a zastával názor, že je třeba zemi bránit. Za druhé republiky působil ve vládě Rudolfa Berana jako ministr dopravy. Po Beranově odstoupení přijal se souhlasem vznikajícího vojenského odboje Obrana národa v dubnu 1939 funkci předsedy protektorátní vlády. Funkci dle vlastních slov akceptoval proto, aby se nedostali k moci kolaboranti a především Karl Hermann Frank. Ihned navázal kontakt s exilovou vládou v Londýně a prezidentu Edvardu Benešovi vzkázal, že bude pro český národ dělat vše, co bude v jeho silách. Byl ve velmi složité situaci: na jedné straně musel předstírat loajalitu k okupačnímu režimu, na druhé straně proti němu tajně bojoval. S Londýnem spolupracoval prostřednictvím Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Zastával taktiku tzv. retardace, tj. zpomalování germanizačních opatření okupantů a kladení překážek nacistickému teroru. Sám se účastnil odbojové činnosti, včetně pokusu otrávit sedm čelných kolaborantských novinářů obloženými chlebíčky (na následky zemřel jediný z nich, Karel Lažnovský).
Eliáš nikdy nepodepsal žádná protižidovská opatření a odmítl i slib věrnosti Adolfu Hitlerovi. Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy byl Eliáš 27. 9. 1941 zatčen gestapem a odsouzen za velezradu k trestu smrti. Popraven byl na kobyliské střelnici krátce po atentátu na Heydricha. Jeho poprava měla zastrašit nejen český národ, ale především protektorátního prezidenta Emila Háchu. Od této chvíle se Hácha stal poslušnou loutkou v rukou nacistů.
Eliáš byl popraven jako jediný premiér okupovaného státu. 25. 10. 1946 byl povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála. Byla mu též odhalena pamětní deska na rodném domě. I když byl za socialismu označen za kolaboranta, na zásah politika Václava Kopeckého deska odstraněna nebyla. Na spravedlivé hodnocení svých činů musel Eliáš počkat až na dobu po roce 1989. Urnu s jeho popelem ukrývala jeho manželka a nakonec ji předala historikovi Tomáši Pasákovi. Eliášovy ostatky byly spolu s ostatky jeho ženy Jaroslavy s vojenskými poctami uloženy v Národním památníku v Praze na Vítkově. Dnes je všeobecně uznáván za hrdinu, i když zaznívají i kritické názory historika Jana Tesaře, že v roli premiéra Eliáš okupantům více prospěl, než jim jako odbojář mohl uškodit.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.