Česká filmová hudba

Hudební doprovod hrál významnou roli ve filmovém umění již od jeho počátku. V éře němého filmu byla hudební složka jediným zvukovým výrazem, a zaujímala proto velkou pozornost tvůrců. Využívali bohatou škálu hudebních žánrů: od útržků koncertních a operních skladeb z oblasti původní artificiální hudby přes nově komponovaná díla, která byla psána pro jednotlivé snímky ponejvíce v duchu postromantického symfonismu, až po zvukové koláže a improvizovaný hudební doprovod. Ten zajišťovali hudebníci, zaměstnávaní za tím účelem provozovateli kin. Populární byly také šantánové a kabaretní doprovody, v nichž se uplatnily osobnosti jako Josef Šváb Malostranský či Karel Hašler.

S nástupem zvukového filmu na konci 20. let 20. století se hudba začala kombinovat s mluveným slovem a dalšími zvuky. Zvláštní důraz byl kladen na titulní píseň k filmu, která dotvářela náladu celého snímku. Svědčí o tom např. oblíbené melodie z filmů, jejichž protagonistou byl na přelomu 30. a 40. let herec a zpěvák Oldřich Nový. Na začátku 20. století se ve filmu postupně prosazoval jazz a swing, který do hudebního doprovodu k československým filmům pronikal až od 30. let. K nejvýznamnějším jazzovým skladatelům filmové hudby patří Emil František Burian (např. hudba k snímku Svatopluka Innemanna Před maturitou /1932/) či Jaroslav Ježek, jehož kompozice doprovázejí filmy Jiřího Voskovce a Jana Wericha (např. Svět patří nám /1937/ v režii Martina Friče). Ve stejné době vznikají také první pokusy o hudební film, nejčastěji jsou to inscenace operet českých i zahraničních skladatelů (např. Polská krev /1934/ v režii Karla Lamače podle námětu Oskara Nedbala). K průkopníkům české filmové hudby se řadí i skladatel Jiří Srnka, který zkomponoval hudbu k více než 200 celovečerních filmů, seriálů a dokumentů.

Ve filmech nové vlny 60. let 20. století tvořila hudba důležitou součást reality před kamerou nebo se přímo stala rovnocennou výrazovou složkou. Filmoví tvůrci do svých snímků hojně zapojovali rock-n-roll, jazz, swing a nově také pop. V průběhu 60. let prošlo barrandovskými studii téměř 50 nových skladatelů a hudební tvář filmu se značně proměnila. K nejvýznamnějším patří kromě Jiřího Srnky zejména Zdeněk Liška, Jiří Šust, Jan Klusák, Jan Novák či dvojice Jiří Malásek – Jiří Bažant, která se zapsala do dějin české filmové hudby popovým muzikálem Starci na chmelu (1964) v režii Ladislava Rychmana. Žánry populární hudby se v české filmové produkci prosazují od 70. let 20. století. Mezi nejvýraznější osobnosti patří Jaroslav Uhlíř, Karel Svoboda či Petr Hapka. Hudbou k animovaným filmům se proslavil zejména Luboš Fišer, Jaroslav Celba, Petr Skoumal či mezinárodně oceňovaný skladatel Vadim Petrov (autor hudby k večerníčkům o krtkovi aj.).

Píseň "Bosa nova" z muzikálu "Starci na chmelu" (1964)

Ústřední píseň Vadima Petrova k večerníčku "Krkonošské pohádky"

Hudba Zdeňka Lišky k filmu "Spalovač mrtvol" (1968)

Hudba Jana Nováka ke snímku "Ukradená vzducholoď" (1966)

Hudba Jiřího Srnky k seriálu "F. L. Věk" (1970)

Hudba Jiřího Šusta k filmu "Slavnosti sněženek" (1983)

Hudba Luboše Fišera ke snímku "Valérie a týden divů" (1970)

HAMES, Peter. Československá nová vlna. Vyd. 1. Praha: Levné knihy, 2008. 344 s., [36] s. obr. příl. ISBN 978-80-7309-580-2.
MACEK, Petr, ed. Slovník české hudební kultury. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1997. 1035 s. ISBN 80-7058-462-9.
MATZNER, Antonín a PILKA, Jiří. Česká filmová hudba. V Praze: Dauphin, 2002. 453 s. ISBN 80-7272-013-9.
OSTlib. Přehled vydané české a slovenské filmové hudby [online] [cit. 16. 9. 2019]. Dostupné z: https://cs.ostlib.com/ PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.