Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Ferdinand I.

Ferdinand I.

Český a uherský král v letech 1526–1564, od roku 1556 římský císař. Jeho vládou započalo téměř čtyřsetleté panování rodu Habsburků na českém trůně.


Ferdinand I. – obraz od Hanse Bocksbergera der Ältere (1510–1561). Sbírka: Kunsthistorisches Museum Wien, Zdroj: https://www.khm.at/objektdb/detail/2302/ licence Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hans_Bocksberger_der_Aeltere_001.jpg
Podrobné informace

*10. 3. 1503, Alcalá de Hernandés, Španělsko – 25. 7. 1564 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko)

Ferdinand I. byl druhorozeným synem rakouského arcivévody Filipa I. Sličného a kastilské královny Johany Šílené. Zatímco jeho starší bratr Karel V. zdědil španělský trůn a stal se císařem římským, Ferdinandovi připadla vláda v rakouských zemích. Po smrti Ludvíka Jagellonského byl v roce 1526 zvolen českým králem, neboť byl manželem sestry Ludvíka Jagellonského Anny a jako jediný z uchazečů o trůn byl schopen zaplatit alespoň část královských dluhů. Ve stejném roce byl zvolen také králem v Uhrách, zde však o trůn musel tvrdě bojovat s protikandidátem Janem Zápolským a zároveň čelit hrozbě osmanských Turků. Spojení českých, uherských a rakouských zemí vytvořilo základ tzv. habsburské monarchie, která v různých obměnách existovala až do roku 1918.

Ačkoliv měl mladý král v českých zemích po desetiletích stavovské vlády k dispozici jen minimum financí a vlivu, brzy po usednutí na trůn začal podnikat kroky k dosažení svého dlouhodobého cíle – prosazení silné centralizované monarchie, v níž by měl rozhodující slovo panovník. Stará stavovská privilegia obcházel vytvářením nových úřadů a vypisováním nových daní, nad kterými již šlechta neměla kontrolu. Nespokojenost s Ferdinandovou snahou vyústila v roce 1547 v odboj české šlechty a měst, který se však vinou nerozhodnosti a špatné organizace povstalců podařilo králi snadno potlačit. Konfiskací majetku a likvidací samostatnosti královských měst posílil v českých zemích postavení panovníka a výrazně vylepšil svoji finanční situaci.

Velkou část své vlády musel Ferdinand jako zástupce Karla V. věnovat problémům v Říši, která se zmítala ve válce mezi katolíky a luterány. Na rozdíl od nábožensky nesnášenlivého císaře se projevil jako realisticky uvažující diplomat a právě jeho zásluhou byl zničující náboženský konflikt ukončen v roce 1555 tzv. Augšpurským mírem. O rok později pak Ferdinand získal po Karlově abdikaci i císařský titul. Pragmatickou a vesměs tolerantní náboženskou politiku uplatňoval i v českých zemích, zároveň však cílevědomě obnovoval zdejší otřesené pozice katolické církve, především znovuobsazením pražského arcibiskupství a založením jezuitské koleje v pražském Klementinu.

Omezením moci stavů a obnovou postavení katolické církve zahájil Ferdinand I. pozvolný proces, který po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 vyústil v absolutistickou vládu Habsburků a zánik protestantské tradice v Čechách a na Moravě. V českém prostředí je proto často vnímán kriticky, ačkoliv náleží k nejschopnějším vladařům, jací kdy usedli na český trůn.

Použité zdroje
HAMANN, Brigitte. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Překlad Milada Kouřimská a Milan Kouřimský. Vyd. 1. Praha: Brána, 1996. 403 s. ISBN 80-7176-415-9.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.