František I.

^*12. 2. 1768 Florencie, rakouské Toskánsko (dnešní Itálie)  – ^†2. 3. 1835 Vídeň, Rakousko

František I. byl synem Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské. Přestože se mu dostalo vybrané výchovy i vzdělání, podle dobových svědectví vyrostl v nevýrazného, málo nadaného muže, který byl nedůvěřivý vůči všem novotám. Počátek jeho vlády silně poznamenaly četné války s revoluční a posléze napoleonskou Francií. Když Napoleon v roce 1804 přijal císařský titul, prohlásil se František císařem rakouským, jakkoliv nadále zůstával císařem římským. Tato situace trvala až do roku 1806, kdy byla Svatá říše římská z Napoleonova příkazu rozpuštěna. František donucen uzavřít s Francií spojenectví, stvrzené sňatkem Napoleona s jeho dcerou Marií Luisou. Přesto se roku 1813 opět připojil k protifrancouzské koalici, a Rakousko tak mohlo v roce 1815 jako jeden z vítězů spolurozhodovat na Vídeňském kongresu o uspořádání porevoluční Evropy.

Pohnuté revoluční události Františkem I. silně otřásly a jen posílily jeho odpor k novým idejím a reformám. Císař zcela zastavil reformní úsilí svých předchůdců a zavedl represivní policejní režim, který se volání po změně snažil potlačit už v zárodku. Útěchou mu byla především rodina, o niž se vždy snažil vzorně pečovat. Byl celkem čtyřikrát ženat a měl 13 dětí. Raději než společenským aktivitám či dvorním ceremoniálům se věnoval četbě knih, zahradničení a hře na housle. Ve Vídni byl mezi lidmi oblíben pro své neokázalé chování a mnohé z nich přijímal během početných audiencí. Rakouské císařství se však pod jeho vládou dostalo do období hluboké hospodářské a společenské stagnace, pouze v oblastech vědy a práva bylo dosaženo určitých úspěchů (zavedení nového trestního a občanského zákoníku). Císařův přístup k vládě i životu dobře ilustruje testament, který zanechal svému nástupci Ferdinandu Dobrotivému, zakončený výzvou: Vládni a nic neměň.

 

 

 

 

HAMANN, Brigitte, ed. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Překlad Milada Kouřimská a Milan Kouřimský. Vyd. 2. Praha: Brána, 2001. 403 s. ISBN 80-7243-109-9.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.