Giovanni Pietro Tencalla

^*17. 11. 1629, Bissone, Švýcarsko – ^†6. 3. 1702, Bissone, Švýcarsko

Giovanni Pietro Tencalla pocházel z rozvětvené rodiny švýcarských architektů, malířů a štukatérů. V roce 1656 (nebo 1658) přišel do Vídně, kde získal pozici asistenta („socius“) u císařského architekta Filiberta Lucheseho. Po smrti svého učitele v roce 1666 nastoupil na jeho místo a v císařských službách působil až do konce 17. století. Stejně jako Luchese pokračoval v tradici architektonického principu zvaného planimetrismus, u něhož je při utváření fasád kladen důraz na rytmické členění plochy, a nikoliv na zdůraznění nosných prvků. Mezi Tencallovy projekty ve Vídni a okolí patřily např. obnova požárem zničeného Leopoldova traktu v Hofburgu (1668–1670), renovace vily Favorita, úpravy zámku Kaiser–Ebensdorf a projekt Lobkovického paláce (1685–1687).

Těžiště Tencallovy činnosti však leželo na Moravě, kde spolu s Luchesem vstoupil po roce 1664 do služeb olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna–Kastelkornu. Od Lucheseho převzal dostavbu biskupského paláce v Olomouci, zámku ve Vyškově a především obnovu letního sídla v Kroměříži, kde mezi lety 1666–1698 navrhl kromě zámku také světoznámou Květnou zahradu. Ve městě také postavil množství menších budov, např. kanovnické domy, lichtenštejnský seminář a sýpku. U kroměřížských staveb Tencalla s oblibou využíval výrazného horizontálního členění fasád pomocí protáhlých pilastrů, které se po celé délce fasády rytmicky střídají s řadami oken a vytvářejí tak působivý monumentální dojem. Toto řešení uplatnil také při rozsáhlé přestavbě kláštera Hradisko u Olomouce.

Rozsáhlá a rozmanitá byla též Tencallova činnost na poli moravské sakrální architektury, u níž využíval širokou škálu postupů a řešení. U kostelů v Brně-Zábrdovicích a v Lomnici, dokončených na konci 60 let. 17. století, uplatnil motiv hloubkově odstupňované fasády. Dominikánský kostel sv. Michala v Olomouci (1676–1699) pak vyčnívá v městském panoramatu svými třemi kupolemi, zatímco chrám sv. Anny a Jakuba Většího ve Staré Vodě (1681) zaujme svým neobvyklým oktogonálním tvarem. Tencalla také projektoval některá z nejnavštěvovanějších poutních míst na Moravě, baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Kopečku a areál Velehradského kláštera, ačkoliv v tomto případě je jeho podíl stále předmětem diskusí. Jeho jediným známým projektem v Čechách je lobkovický zámek v Bílině (1675).

HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
KOTALÍK, Jiří T. [10 století architektury. 4], Architektura barokní. Vyd. 1. Praha: Správa Pražského hradu, 2001. 255 s. ISBN 80-86161-34-X.
KUDĚLKA, Zdeněk, ed. et al. Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996. 739 s. ISBN 80-200-0540-4.
VLČEK, Pavel, ed. et al. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8.