Josef Fanta

^*7. 12. 1856 Sudoměřice u Tábora – ^†20. 6. 1954 Praha

 

Josef Fanta absolvoval pražskou techniku (dnes ČVUT), poté působil jako asistent v ateliéru svého učitele Josefa Zítka, mj. i během realizace Národního divadla. Později vypomáhal Josefu Schulzovi při rekonstrukci Národního divadla zničeného požárem. S Schulzem rovněž spolupracoval na jiných projektech (Rudolfinum, Národní muzeum). Stipendium umožnilo Fantovi studijní pobyt v Itálii, kde studoval antickou a renesanční architekturu. Roku 1909 byl jmenován profesorem a posléze doktorem technických věd na ČVUT. Stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes a České akademie věd a umění a byl také literárně činný (je autorem spisu O svérázu krojovém a bytovém, 1895).

Fantova raná tvorba byla ovlivněna novorenesancí, nejvýznamnější je ovšem jeho secesní tvorba z počátku 20. století – navrhl Hlávkovu kolej, dům spolku Hlahol na Masarykově nábřeží, odbavovací budovu (dnešní Fantovu kavárnu) pražského Hlavního nádraží, hvězdárnu v Ondřejově. Fantovým významným projektem z pozdější etapy tvorby je dnešní budova Ministerstva průmyslu a obchodu (původně pouze Ministerstva obchodu). Fanta byl všestranným architektem, navrhoval veřejné stavby, rodinné domy, hrobky i památníky, z nichž vyniká Mohyla míru ve Slavkově u Brna. Věnoval se též návrhům interiérů včetně nábytku a je autorem návrhu sgrafita pro Wiehlův dům na pražském Václavském náměstí (spolu s malířem Mikolášem Alšem). K jeho restaurátorským pracím patří obnovení kostela svatého Václava na Zderaze, památníku Slavín na Vyšehradském hřbitově či děkanského kostela v Klatovech.

HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.