Milada Paulová

^*2. 11. 1891 Dařenice – ^†17. 1. 1970 Praha

Milada Paulová vystudovala historii a zeměpis na filozofické fakultě české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po promoci v roce 1917 zde zůstala jako asistentka a o rok později získala doktorát z filologie. Z podnětu svého učitele Jaroslava Bidla se zaměřila na problematiku jihoslovanského a českého odboje za první světové války, která se stala jejím celoživotním tématem. Při svých četných cestách do Jugoslávie shromáždila cenná svědectví dosud žijících pamětníků a množství hodnotných dokumentů. Rozsáhlou prací Jugoslovanski odbor (Jihoslovanský odboj) se pak v roce 1925 habilitovala jako vůbec první docentka v Československu. S jejím jménem je spojen i první profesorský titul udělený ženě v Československu, který získala v roce 1935.

Kromě tematiky odboje se Paulová specializovala také na byzantologii. Publikovala např. cenné práce o problematice islámu a Středomoří, dějinách středověkého Srbska a česko-byzantských vztazích, kapitolami o dějinách byzantské říše se také podílela na Dějinách lidstva od pravěku k dnešku Josefa Šusty. Od roku 1929 byla členkou Slovanského ústavu, později začleněného do akademie věd, a po druhé světové válce působila ve vedení časopisu Byzantinoslavica, přičemž měla nemalou zásluhu na tom, že tento časopis i v období komunismu zůstal uznávaným vědeckým periodikem. Průkopnická role Milady Paulové je oceňována i v dnešní době; od roku 2009 nese její jméno cena ministerstva školství udělovaná významným vědkyním.  

KUTNAR, František a MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 3., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 1087 s. Česká historie; sv. 3. ISBN 978-80-7106-402-2.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.