Na babu

Názvem hra na babu se v Česku často označuje tradiční hra na honěnou, rozšířená po celém světě. Principem hry je, že se na začátku vylosuje jedno z dětí, které má „babu“. Může se jí zbavit pouze tím, že se dotkne jiného hráče a oznámí mu „máš babu“. Na chyceného následně přechází role chytajícího, které se snaží stejným způsobem zbavit a poslat ji dál. Ostatní hráči před „babou“ utíkají a snaží se vyhnout jejímu předání. Hra má tři základní pravidla: „baba“ se předává pouze dotekem ruky a plocha, na které se hraje, bývá obvykle nějak ohraničená. Navíc se „baba“ nesmí obratem vracet tomu, od koho ji hráč dostal. Ten se brání výrokem, že „oplátky se nepečou“, který je slovní hříčkou těžící z podobnosti slov „oplácet“ a „oplatky“. Pokud chce některý hráč ze hry vystoupit, musí pronést frázi „Piky piky na hlavu, že na babu nehraju“. Fráze je doprovázena poklepáváním plochou dlaní na temeno hlavy.

Ostatní pravidla lze obměňovat, a proto se vyskytuje mnoho regionálních variací. Také název se může proměňovat: hra je známá například také jako honička či honěná, chytačka nebo na blechu. Jednou z oblíbených modifikací je hra na slepou bábu, kdy se zavážou oči hráči, který má babu. Tento název je často používán jako frazeologismus pro nevýhodné, nerovné podmínky v nějaké činnosti.

ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her. 4, Hry ve městě a na vsi. Vyd. 2., v nakl. Leprez 1. Praha: Leprez, 1998. 573 s. ISBN 80-86061-13-2.