Třetí československý odboj

Třetí československý odboj (také „protikomunistický odboj“) se zformoval krátce po ukončení druhé světové války, po událostech v únoru 1948, kdy bylo jasné, že Československo směřuje k totalitarismu.

Třetí československý odboj byl ze všech tří nejdelší – trval až do roku 1989. Na rozdíl od prvních dvou nesměřoval třetí odboj proti cizím mocnostem, ale proti stoupencům oficiálního režimu ve vlastní zemi.

Domácí protikomunistický odboj neměl charakter pevně organizovaného hnutí, existovaly pouze malé skupiny páchající sabotáže či atentáty. O jejich celkovém počtu ale chybějí informace. V letech 1950–1953 bylo odsouzeno téměř 15 000 členů takových skupin za „nepřátelskou činnost proti Československu“. Některé skupiny byly zcela řízeny Státní bezpečností. Zahraniční odboj se soustředil především na vznik zpravodajských skupin a činnost medií. Jedním z nejznámějších médií provádějících informační boj proti totalitě (nejenom v Československu) byla rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Dalším způsobem odboje bylo např. masové zasílaní knih, časopisů a dalších informačních materiálů do Československa a rovněž činnost kurýrů. Ti vyhledávali nové spolupracovníky, kteří měli možnost cestovat z ČSSR do západních zemí atd. Od roku 2011 existuje Zákon o třetím odboji (Zákon č. 262/2011 Sb.), podle kterého jsou účastnici protikomunistického odboje finančně podpořeni a sociálně zabezpečeni.

KRÁKORA, Pavel a KOPEČEK, Pavel. Dějiny Československa 1918-1992. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. 54 s. ISBN 978-80-7425-080-4.