Velehradská bazilika a klášter

Velehradský klášter založil na začátku 13. století moravský markrabě Vladislav Jindřich nedaleko místa zvaného Veligrad, které bylo nejpozději ve 14. století považováno za centrum někdejší Velkomoravské říše. Během krátké doby byl vystavěn kamenný konvent a především velkolepá klášterní bazilika, která se svou délkou 100 m řadila k největším kostelům v českých zemích. Období prosperity však bylo násilně přerušeno v roce 1421, kdy klášter zpustošila husitská vojska natolik, že následujících 150 let chátral. Koncem 17. století byla zahájena kompletní přestavba celého areálu v barokním slohu, která mu z větší části dala jeho dnešní podobu. Kostel, upravený podle plánu Giovanniho Pietra Tencally, byl slavnostně vysvěcen 2. 10. 1735, zatímco práce na okolních budovách se protáhly až do druhé třetiny 18. století.

V roce 1784 byl klášter císařem Josefem II. zrušen a kostel nadále sloužil jako farní. Od 19. století v souvislosti se stoupající oblibou kultu sv. Cyrila a Metoděje se areál kláštera stal oblíbeným poutním místem. Už první oficiální oslavy příchodu obou světců na Moravu, konané v roce 1863, vzbudily velký ohlas a od 60. do 80. let 19. století se Velehrad změnil ve skutečné poutní místo. Velehradské poutě zároveň patřily k nejvýznamnějším manifestacím českého vlastenectví, ideje slovanské vzájemnosti a duchovního odkazu cyrilometodějské tradice. V roce 1928 získal kostel titul basilica minor a k zasvěcení Panně Marii přibylo zasvěcení Cyrilu a Metodějovi. Tradici velehradských poutí, které dnes patří k vůbec největším náboženským manifestacím na území České republiky, nedokázal zastavit ani komunistický režim. V roce 1990 navštívil baziliku papež Jan Pavel II. a udělil jí tzv. zlatou hvězdu, zdůrazňující její duchovní význam. I v 21. století se cyrilometodějské poutě, konané na Velehradě každoročně 5. července, zúčastní desítky tisíc věřících.

Kostel si z větší části uchoval půdorysné schéma a proporce původní baziliky, jejíž podobu dnes připomíná zrekonstruovaná hlavní apsida, jinak je však jeho podoba již zcela barokní. Během přestavby byl stržením románského průčelí zkrácen na 86 m, původní průčelí bylo nahrazeno novým se dvěma štíhlými věžemi. Nad křížením lodí byla vystavěna kupole překrytá nízkou lucernou. Velkoryse řešenou klenbu hlavní lodi, dokončenou v roce 1722, pokrývají iluzivní malby, které ji opticky zvedají o dvě patra. Bohatě jsou zdobeny rovněž boční kaple, kde malířskou výzdobu doplňují sochy a štukový dekor od italského umělce Baldassara Fontany. Cyrilometodějská tradice je v chrámu připomínána v kaplích zasvěcených každému ze světců a četných malbách připomínajících scény z cyrilometodějských legend.

FOLTÝN, Dušan a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8.
HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě. V Olomouci: Akademie velehradská, 1934-1938. 2 sv. Spisy Akademie velehradské; sv. 15, 18.
POJSL, Miloslav. Průvodce Velehradem. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 63 s. Průvodce. ISBN 978-80-7195-135-3.
POJSL, Miloslav. Velehrad: Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2005. 32 s., [12] s. barev. obr. příl. Církevní památky; sv. 37. ISBN 80-86157-16-4.