Vláda ČR

Vláda je ústředím výkonné moci ve státě, řídí ji, sjednocuje, kontroluje a nese za ni politickou odpovědnost. Zároveň má vláda i další pravomoci, dříve explicitně označované jako tzv. moc vládní, kam lze zařadit například pravomoc vydávat nařízení jako podzákonné právní předpisy.

Předsedu vlády a na jeho návrh pak i další členy vlády jmenuje prezident republiky. Do 30 dnů od jmenování má každá vláda povinnost požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. V případě neudělení důvěry má prezident ještě jeden pokus na výběr předsedy vlády, třetího kandidáta pak v případě předchozích neúspěchů prezidentovi navrhuje předseda Poslanecké sněmovny. Jednotlivé ministry může předseda vlády během funkčního období měnit v podstatě libovolně, i oni sami mohou na svou funkci rezignovat a vláda přitom zůstane zachována. Dle ústavních zvyklostí však platí, že s demisí předsedy vlády by padla vláda celá.

Nejúžeji je vláda spjata s Poslaneckou sněmovnou, která je oprávněna ji kontrolovat (například formou interpelací) a jíž je vláda politicky odpovědná. Demisi z vlastní vůle může vláda podat kdykoli, obligatorně ji však musí podat ve třech případech, a to: 1) po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny, 2) poté, co jí Poslanecká sněmovna odepřela vyjádření důvěry, nebo 3) poté, co jí Poslanecká sněmovna vyjádřila nedůvěru. Poslanecká sněmovna může vládě vyjádřit nedůvěru kdykoli v průběhu jejího funkčního období. V České republice není zavedeno tzv. konstruktivní votum nedůvěry, jako například v Německu, kde před žádostí o odvolání kancléře musí Spolkový sněm zvolit nového. Může se tak snadno stát, jako v roce 2009 vládě Mirka Topolánka, že zemi vládne tzv. „vláda v demisi“, která je nahrazena teprve vládou nově ustavenou, která získala důvěru Poslanecké sněmovny.

S mocí zákonodárnou je vláda spjata i skrze svou zásadní roli v legislativním procesu – má zákonodárnou iniciativu (např. pouze ona může podat návrh zákona o státním rozpočtu) nebo má také právo vyjádřit se k nevládním návrhům zákonů. Vůči Poslanecké sněmovně má rovněž informační povinnost ohledně členství České republiky v Evropské unii.

Vláda si pro svou činnost může zřizovat poradní orgány složené z členů vlády a dalších odborníků, jsou jimi např. Legislativní rada vlády nebo Bezpečnostní rada státu. Sídlo vlády není stanoveno a vláda se může scházet kdekoli, nejčastěji tak však činí ve Strakově akademii v Praze.

 

PAVLÍČEK, Václav, Ján GRONSKÝ, Jiří HŘEBEJK, et al. Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015. Student. ISBN 978-80-7502-084-0.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.