Vladislav II.

Vladislav II. byl synem knížete Vladislava I. a Richenzy z Bergu Na český trůn byl zvolen místo svého jmenovce Vladislava, jež byl synem knížete Soběslava I. V roce 1142 čelil rozsáhlé vzpouře velmožů a moravských údělných knížat, i přes počáteční porážku ji však díky pomoci římského krále Konráda III. dokázal potlačit. V roce 1147 se zúčastnil po boku dalších evropských panovníků druhé křížové výpravy, při zpáteční cestě pobýval několik měsíců na dvoře byzantského císaře Manuela I. Komnena. V Čechách se mezitím Vladislava pokusil svrhnout jeho bratranec Soběslav (pozdější kníže Soběslav II.), byl však zajat a uvězněn na hradě Přimda. Stejně dopadl i Soběslavův druhý pokus v roce 1161.

Vladislavovu vládu výrazně ovlivnily vztahy s císařem Fridrichem I. Barbarossou. Český kníže se stal v polovině 50. let jedním z klíčových Barbarossových spojenců a za příslib vojenské pomoci proti vzbouřeným italským městům byl 11. února 1158 slavnostně korunován (v pořadí druhým) českým králem. České vojsko se pak opakovaně vyznamenalo při dobývání Milána a provázelo Barbarossu i na jeho pozdějších taženích do Itálie. V 60. letech však vztahy obou panovníků značně ochladly, především poté, co byl v roce 1167 Vladislavův syn Vojtěch bez císařova souhlasu zvolen salcburským arcibiskupem. Když  roku 1172 Vladislav dobrovolně abdikoval, aby umožnil nástup na trůn svému synu Bedřichovi, císař odmítl volbu uznat a novým panovníkem (již pouze s knížecím titulem) ustanovil vězněného Soběslava. Poslední léta života tak kdysi mocný král strávil v exilu na statcích své druhé ženy Judity Durynské.

Zatímco přes mnohé úspěchy skončila Vladislavova vláda politickým oslabením českého státu, v oblasti kultury mu přinesla výrazný rozkvět. Král založil řadu klášterů, jejichž počet se během jeho vlády zdvojnásobil, a s podporou olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka uvedl do Čech tzv. reformované řády (premonstráty a cisterciáky), následované  v letech 1156–1159 rytířským řádem johanitů. Jeho rozsáhlé politické styky otevřely zemi v nebývalé míře západním vlivům (především z Itálie) a přispěly k výraznému růstu úrovně české architektury. V letech 1159–1172 nechal Vladislav II. za podpory královny Judity postavit první kamenný most v Praze (zvaný Juditin).

 

 

 

 

 

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.