Zámek Buchlovice

Stavba buchlovického zámku byla zahájena po roce 1699 hrabětem Janem Dětřichem Petřvaldským pro jeho manželku Anežku Eleonoru z italského rodu Collona. Zámek sloužil jako reprezentativní sídlo, ve kterém byla během letních a podzimních měsíců pořádána divadelní a hudební představení, koncerty a společenská setkání. Stavba byla dokončena v roce 1738 podle návrhu neznámého vídeňského architekta. V letech 1800–1945 byl zámek ve vlastnictví hraběcího rodu Berchtoldů. V roce 1908 se v jeho prostorách konala schůzka rakouského ministra zahraničí Aloise Lexy z Aehrenthalu a jeho ruského protějšku Alexandra Petroviče Izvodského, kteří zde dojednali podmínky rakouské anexe Bosny a Hercegoviny. Po druhé světové válce byl zámecký areál na základě Benešových dekretů zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.

Zámek je jedním z nejvýznamnějších příkladů italské barokní vily na Moravě, mimořádně zdařile zakomponované do okolní krajiny. Areál tvoří dvě zrcadlově protilehlé budovy podkovovitého tvaru, mezi nimiž je umístěn čestný dvůr. Hlavní, tzv. dolní zámek měl reprezentační funkci a byl určen především potřebám panstva. Zatímco při příchodu z čestného dvora jsou zámecké interiéry umístěny v přízemí, při pohledu ze zahrady se díky klesajícímu svahu nacházejí v prvním patře. Ústředním prostorem dolního zámku je Velký (Hudební) sál, završený kupolí a vyzdobený četnými freskami, znázorňujícími např. alegorie čtyř ročních období a čtyř živlů. Po obou stranách na něj navazují reprezentační místnosti opatřené bohatou štukovou výzdobou. Z uměleckého hlediska méně náročně zdobený je horní zámek, nazývaný Flora, který sloužil především k ubytování zaměstnanců a jako konírny. Nejvýraznější prvek zde představují dvě věže, situované ve vnitřních nárožích budovy. Za hraběte Leopolda II. Berchtolda byly na přelomu 19. a 20. století na fasádách doplněny některé neobarokní prvky podle návrhu uherskohradišťského stavitele Dominika Feye. Veškeré zásahy však byly provedeny s mimořádným citem a dnes je  velice obtížné je na první pohled rozeznat.

Společně se zámkem vznikala také barokní zahrada, v současnosti jedna z nejvýznamnějších svého druhu v České republice. Na původní část, upravenou koncem 18. století ve francouzském stylu a zdařile obnovenou na počátku 20. století, navazuje rozsáhlý anglický park. Vzácné dřeviny zde doplňuje řada hodnotných soch, mramorových lavic, kašna s obeliskem a terasovitá balustráda.

DAVID, Petr a SOUKUP, Vladimír. Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 424 s. ISBN 978-80-242-4226-2.
KUČA, Karel. Hrady, zámky: a další památky ve správě Národního památkového ústavu. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2009. 440 s. ISBN 978-80-87104-44-6.