Zuzana Růžičková

*14. 1. 1927 Plzeň – ^†27. 9. 2017 Praha

Zuzana Eva Miriam Růžičková, provdaná Kalabisová, byla za druhé světové války pro svůj židovský původ vězněna v koncentračních táborech. V terezínském ghettu, kam byla deportována v lednu roku 1942, se seznámila s dalšími hudebníky, mimo jiné s operním pěvcem Karlem Bermanem, s později proslulým dirigentem České filharmonie Karlem Ančerlem, se skladatelem Gideonem Kleinem aj. Právě hudba jí v koncentračních táborech dávala víru ve smysl života. Z Terezína putovala do Osvětimi a po půl roce dále do Hamburku. Osvobozena byla anglickou armádou v Bergen-Belsenu.

V letech 1945 až 1947 studovala hru na klavír v Plzeňské hudební škole (dnes Plzeňská konzervatoř). Poté pokračovala na pražské Akademii múzických umění (AMU) u prof. Františka Raucha a ve druhém ročníku si přibrala i obor cembalo u prof. dr. Oldřicha Kredby. V roce 1956 dostala druhou cenu na mezinárodní cembalové soutěži v Mnichově (první udělena nebyla) a následně byla na stáži v Paříži u prof. Marguerite Roesquen-Championové, která zasedala v mnichovské porotě a pozvala Růžičkovou do své třídy. Tehdy začala Růžičkové světová hudební kariéra.

Zuzana Růžičková je prvním člověkem na světě, který natočil kompletní cembalovou tvorbu Johanna Sebastiana Bacha (pro francouzskou firmu Erato). U významných světových společností nahrála celkem 100 nosičů. Její repertoár zahrnoval skladby od 16. století až po 20. století. U hudby 20. století byla významnou interpretkou autorů: Bély Bartóka, Bohuslava Martinů, Francise Poulenca, Franka Martina aj. Z českých skladatelů uvedla v premiéře skladby Jana Rychlíka, speciálně pro ni psal i manžel Viktor Kalabis.

Cembalo jako hlavní obor vyučovala nejdříve na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě v 70. letech a více než 40 let působila pedagogicky i na pražské Akademii múzických umění (AMU), kde v její třídě studovali hudebníci z celého světa, mimo jiné: Christopher Hogwood (Velká Británie), Anikó Horvath (Maďarsko), Michiko Inoue (Japonsko), Giedrė Lukšaitė-Mrázková (Litva) či Sylvia Georgieva (Bulharsko) jako její poslední absolventka na AMU.

Zuzana Růžičková vedla přes 30 let mistrovské kurzy v Praze, Curychu, Stuttgartu, Rize a Sofii. V letech 1979–1990 byla sólistkou České filharmonie. Koncertovala po celé Evropě, USA, Kanadě, Austrálii i Japonsku. V r. 2011 získala na pražské AMU titul doctor honoris causa (dr. h. c.). Je nositelkou řady domácích i zahraničních ocenění: rytíř francouzského Řádu umění a literatury, několikanásobná laureátka ceny Grand Prix du Disque francouzské Académie Charles Cros. V roce 2003 převzala vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti umění a v roce 2017 se stala laureátkou ocenění Dáma české kultury.

Zuzana Růžičková byla aktivní členkou Terezínské iniciativy, B'nai B'rith a předsednictva festivalu Pražské jaro, dále Českého spolku pro komorní hudbu či zasedala v mezinárodních porotách.

BERKOVEC, Jiří. Zuzana Růžičková. Supraphon, 1972
KULIJEVYČOVÁ, Marie. Královna cembala. Ottovo nakladatelství, 2005. 166 s. ISBN: 80-7360-206-7
HOLDEN, Wendy. Sto zázraků. Ikar, 2019. 432 s. ISBN 978-80-249-3851-6