Antonín Wiehl

^*26. 4. 1846 Plasy – ^†4. 11. 1910 Praha

 

Antonín Wiehl navštěvoval pražskou polytechniku (dnes ČVUT), kde studoval u Josefa Zítka. Studia však nedokončil a nechal se zaměstnat ve stavební firmě architekta Františka Schmoranze, kde získal cenné zkušenosti, především s restaurátorskou činností. Na polytechnice krátce působil jako asistent profesora architektury Josefa Niklase a pořádal četné studijní cesty jak do zahraničí, zejména do Itálie, tak i do českých měst a vesnic. Od roku 1873 působil jako samostatný stavitel a architekt. Jeho originálním přínosem je tzv. česká novorenesance, která se stala dominantním architektonickým stylem období hospodářského a kulturního rozmachu české společnosti v 70. a 80. letech 19. století. Wiehl patřil k předním představitelům tzv. generace Národního divadla. Byl taktéž veřejně činný, roku 1883 byl jmenován prvním předsedou ve Spolku inženýrů a architektů, stal se členem České akademie věd a umění, byl jednatelem Muzea hlavního města Prahy. Rozsáhlá byla také jeho publikační činnost – celý život se aktivně věnoval ochraně kulturního dědictví a položil základy památkové péče v Čechách. Na sklonku života, postižený hluchotou, se věnoval archeologii, malířství, starožitnictví, muzeologii a péči o památky.

Wiehla inspirovala především italská renesance, kterou propojil s českou tradicí. Zajímal se rovněž o lidovou architekturu. Na výzdobě svých staveb často spolupracoval s předními výtvarníky, např. Františkem Ženíškem, Josefem Václavem Myslbekem, Mikolášem Alšem a dalšími. Z jeho početného díla vyniká Staroměstská vodárna, Muzeum Bedřicha Smetany, arkády a hrobka významných osobností Slavín na Vyšehradském hřbitově, Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici či vlastní, tzv. Wiehlův dům na Václavském náměstí v Praze. Wiehl pracoval též na pomnících (Jan Žižka v Čáslavi) a hrobkách (rodina Daubkova). Byl velmi plodným architektem, jenž svým dílem ovlivnil celou řadu svých následníků.

Antonín Wiehl: sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010. Plasy: Město Plasy, 2010. 45 s. ISBN 978-80-254-9141-6.
BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. Plasy: Město Plasy, 2010. [52] s. Tilia plassensis; sv. 7. ISBN 978-80-254-8282-7.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.