Bartholomeus Spranger

^*21. 3. 1546 Antverpy, Habsburské Nizozemí, dnešní Belgie – ^†27. 9. 1611 Praha

Bartholomeus Spranger (též Bartholomaeus nebo Bartholomäus Spraneers) se učil malířství v Antverpách, od roku 1565 krátce pobýval v Paříži, odkud se vydal na studijní cestu do Itálie. Usadil se v Římě, kde se spřátelil a později spolupracoval s významnými malíři, například s bratry Zuccariovými, kteří ho seznámili s manýristickou malbou, a Hansem Speckaertem, od kterého se učil umění kresebné kompozice. Po téměř deseti letech strávených v Itálii se nakonec rozhodl přestěhovat do Vídně, kde nastoupil do služeb císaře Maxmiliána II. Funkci dvorního malíře poté zastával v Praze na dvoře Rudolfa II., který jej obdařil vladyckým predikátem (povýšil jej do šlechtického stavu). Na pražském dvoře jej pojilo přátelství s malířem Hansem von Aachen. Spranger po celý svůj život zůstával v kontaktu s rodnou zemí. Těsně spolupracoval s malířskou akademií v Haarlemu, kde mj. studoval akt s využitím živých modelek.

Sprangerova malba je klasickým příkladem pozdního manýrismu. Jeho tvorbu ovlivnily především italský pobyt a seznámení se s díly Correggia a Parmigianina. V souvislosti s tím se Sprangerovy obrazy vyznačovaly rafinovanou dynamickou kompozicí, graciézními postoji figur a rafinovanou prací s barvou a světlem. Nejvíce se proslavil svými portréty a mytologickými kompozicemi. Pracoval na freskách, například na Pražském hradě (Nanebevzetí Panny Marie, Hermaténa v Bílé věži). Pro papeže Pia V. vytvořil několik kreseb s náměty pašijového cyklu. Malíř byl v úzkém kontaktu s holandským rytcem Hendrickem Goltziusem, který vytvářel rytiny podle Sprangerových předloh, včetně pašijových námětů. Tyto rytiny byly vyhledávaným zbožím a posloužily za vzor dalším generacím malířů. Prodávaly se po celé Evropě a přinášely jejich autorům velké zisky.

HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
PREISS, Pavel. Panoráma manýrismu: Kapitoly o umění a kultuře 16. století: [Autoreferát dokt. dis.]. Praha: [s.n.], 1982. 37 s.