Bohuslav Balbín

^*3. 12. 1621 Hradec Králové – ^†29. 11. 1688 Praha

Bohuslav Balbín (vlastním jménem Bohuslav Ludvík Alois, latinsky se psal Balbinus) byl v mládí ovlivněn matkou, která ho vychovávala v duchu protireformačního katolicismu. Roku 1631 navštěvoval latinskou školu a po roce přešel na jezuitské školy (v Jičíně, v Praze, v Olomouci). Od roku 1638 byl členem jezuitského řádu. Vystudoval filozofii a teologii a byl vysvěcen na kněze. Na začátku 50. let 17. století působil jako misionář v jižních a východních Čechách. 13 let zastával profesi učitele, díky čemuž vzniklo mnoho jeho vysokoškolských latinských učebnic. V 60. letech se v klementinské koleji v Praze věnoval především historické práci. Vlasteneckým zápalem svých spisů si mnoho lidí znepřátelil. Roku 1672 byl poslán z Prahy do ústraní do Klatov, odkud mu byl návrat povolen až roku 1675. Během tohoto pobytu napsal své nejznámější dílo Obrana jazyka slovanského, zvláště českého. Na svém posledním spisu pracoval s pomocí písařů i poté, co ho ranila mrtvice (1683 a 1687). Ke konci života téměř oslepl. Po své smrti byl pohřben v kryptě kostela sv. Salvátora v Praze.

Balbín psal latinsky – zpočátku hagiografické spisy (spisy o životě a skutcích světců), později historické texty, založené na pečlivém studiu pramenů. Jeho nejdůležitější dílo Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z dějin českého království, od 1679) představuje první vlastivědnou encyklopedii Čech. Z dvaceti zamýšlených svazků vyšlo jen deset. Sto let po jeho smrti vyšly z pozůstalosti texty Bohemia docta (Učené Čechy, 1776–1780) a Liber curialis (Kniha správní). Politicky nejvýznamnějším dílem se stalo Dissertatio apologetica pro lingua Slavonica, praecipue Bohemica (Obrana jazyka slovanského, zvláště českého, 1672–1673), jež na přelomu 18. a 19. století ovlivňovalo vzdělance obrozenecké generace. Z něj vycházelo mnoho pozdějších obran češtiny. Pozoruhodnou zůstává i jeho práce o rétorice a poetice Verisimilia humaniorium disciplinarium (Nástin humanitních disciplín, 1666), kde klade důraz na mnohovýznamnost literárního díla a individualitu tvůrce.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.