Bohuslav Matěj Černohorský

^*16. 2. 1684 Nymburk – ^†15. 2. 1742 Štýrský Hradec (Graz), Rakousko (podle starších zdrojů 1. 7. 1742)

Bohuslav Matěj Černohorský byl synem kantora Samuela Černohorského. Roku 1703 vstoupil do řádu minoritů u sv. Jakuba v Praze. Zároveň studoval v Praze filozofii na Univerzitě Karlově, kde roku 1702 získal titul bakaláře, a patrně navštěvoval i minoritské školy, kde dokonce přednášel i Tomáš Akvinský. V hudební teorii a ve hře na varhany byl žákem pražského týnského varhaníka Tomáše Baltazara Janovky.

Byl zvolen třetím varhaníkem baziliky del Santo v Padově. Poté mu bylo nabídnuto i místo druhého vice kapelníka, které mu rezervovali do roku 1720, ale Černohorský na něj nenastoupil. Od roku 1739 působil jako ředitel kůru u sv. Jakuba v Praze. Ve svém životopisu Christoph Willibald Gluck píše, že působil v Týnském chrámě v době, kdy ředitelem kůru byl právě Bohuslav Matěj Černohorský. O díle Černohorského není příliš známo, mnoho děl se údajně nedochovalo kvůli požáru kostela roku 1754, kde skladby byly uloženy.

Dle pramenů lze vydedukovat, že Bohuslav Matěj Černohorský byl v Padově pouze dvakrát, kde byl s úctou titulován Padre Boemo. Uvádí se, že podle tradice byl považován za zakladatele české polyfonní školy.

Díla, která se nám od Černohorského dochovala, dělíme na chrámové skladby – např. Vesperae minus solemnes, Litaniae lauretanae, Regina coeli, Laudetur Jesus Christus, Curare Domine vias acris, Quem lapidaverunt a varhanní fugy. Okruh Černohorského žáků není bezvýznámný: Josef Háza, Robert Fiedler a Matthias Vietz. V Praze vyučoval Glucka, v Itálii světoznámého virtuosa Giuseppe Tartiniho. Roku 1741 se rozhodl kvůli zhoršenému zdraví vrátit do Čech, ale během cesty v únoru 1742 ve Štýrském Hradci zemřel.

HNILIČKA, Alois. Portréty starých českých mistrů hudebních. Praha 1922
HOSTINSKÝ, Otakar. Hudba v Čechách. Praha 1927
RACEK, Jan. Duch českého hudebního baroka. Příspěvek ke slohové a vývojové problematice české hudby 17. a 18. století. Brno 1940