Býčí skála

Prvně je jeskyně zmiňována roku 1663. Od druhé poloviny 19. století v ní probíhaly archeologické výzkumy, které jsou zásadně spojeny s postavou Jindřicha Wankela, lékaře, zemského rady a také speleologa a amatérského archeologa.

První archeologické nálezy doložily využití jeskyně v závěru mladého paleolitu (magdalénien). K sídlištním aktivitám byly vnitřní prostory využity lidmi s lineární keramikou (starší neolit) i později. Věhlasnou se však tato lokalita stala díky nálezům v prostoře nazvané Předsíň, datovanými do starší doby železné. K zahájení archeologického průzkumu na uvedeném místě (roku 1872) motivoval Jindřicha Wankela nález slavné bronzové figurky býčka (roku 1869). Odkrytou archeologickou situaci pak tento badatel interpretoval jako „knížecí halštatský pohřeb“.  Šlo o kosterní ostatky zhruba 40 osob, zvířecí kosti a řadu předmětů či jejich zlomků, např. zbytky několika vozů, bronzové a keramické nádoby, kovové nástroje, zbraně i části zbroje, zlaté a bronzové šperky, pozůstatky textilií, jantarové a skleněné perly aj.  V zadní části jeskyně byly odkryty pozůstatky kovářské a kovotepecké dílny, a to včetně nářadí, polotovarů i výrobních surovin. Velká část nálezů odpovídá předmětům známým v mladší době halštatské (6. století př. n. l.). Některé mohou být místní provenience (horákovská kultura), v řadě případů však jde o importy ze vzdálených oblastí, např. bronzová soška býčka pochází nejspíše z  oblasti Přední Asie nebo Kavkazu.

V minulosti se na interpretaci tohoto nálezu objevily různé názory. Dodnes ale není tato otázka uspokojivě a jednoznačně zodpovězena a představuje v rámci evropské archeologie určitou „záhadu“. Jindřich Wankel se domníval, že šlo o pohřeb nějakého významného velmože, s nímž byly pochovány jako krvavá oběť i další osoby. Objevily se i názory, že by se mohlo jednat o následky přepadení nějaké skupiny lidí, která se v jeskyni ukryla. Poslední hypotézy vesměs inklinují k představě kmenového obětiště.

Wankelův soubor nálezů z Býčí skály byl již krátce po svém nálezu výkopcem prodán Přírodovědnému muzeu ve Vídni (Naturhistorisches Museum Wien), kde je deponován dodnes.

BARTH, Fritz Eckart, PARZINGER, Hermann a NEKVASIL, Jindra. Die Býčí skála-Höhle: ein Hallstattzeitlicher Höhlenopferplatz in Mähren. Mainz: Zabern, 1995. ix, 275 s., 112 obr. příl. Römisch-germanische Forschungen; Bd. 54. ISBN 3-8053-1702-6.
GOLEC, Martin. Fenomén Býčí skála: krajina, jeskyně a člověk. Vydání první. Praha: NLN, s.r.o., 2019. 262 stran. Archeologica. ISBN 978-80-7422-420-1.
OLIVA, Martin et al. Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích = Býčí skála cave: history and prehistory. Vydání 1. Brno: Moravské zemské muzeum, 2015. 212 stran. Anthropos: studies in anthropology, palaeoethnology, palaeontology and quaternary geology; vol. 39, N.S. 31, 2015. ISBN 978-80-7028-461-2.
SKLENÁŘ, Karel, BLÁHOVÁ-SKLENÁŘOVÁ, Zuzana a SLABINA, Miloslav. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 427 s. ISBN 80-7277-115-9.
STLOUKAL, Milan a NEKVASIL, Jindra. Věčné tajemství Býčí skály. Vydání 1. Praha: Academia, 2015. 167 stran, 28 stran nečíslovaných obrazových příloh. Průhledy; sv. 12. ISBN 978-80-200-2415-2.
WANKEL, Jindřich. Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit. Wien: Holzhausen, 1882. 422 stran.