Čarodějnice

Čarodějnice patří k tradičnímu repertoáru postav klasických i moderních českých pohádek. I českým dětem je vypravována pohádka o Sněhurce, v níž čarodějnice sehrává roli nepřítele hlavní hrdinky. Ve folklorních pohádkách čarodějnice lidem škodí, v moderních českých filmových a televizních pohádkách však může hrdinům i napomáhat.

V českých démonologických pověstech je čarodějnice nejčastější lidskou postavou, a to zlou, svým ustrojením má velmi blízko ďáblu. Může lidi uhranout, převtělovat se do živočichů a na neobvyklých zvířatech (na kozlu, vlku či kočce) může také jezdit. Zmocňuje se kouzly cizího majetku (např. úrody z pole), vzývá pekelné mocnosti nebo odříkává křesťanské modlitby pozpátku.

V obecném povědomí je nejznámějším atributem čarodějnice zřejmě koště, na němž létá na sněm čarodějnic. Známá místní pověst o sletu čarodějnic koluje o Petrových kamenech na Jesenicku. Zde se na sklonku 17. století konaly mnohé z procesů proti domnělým čarodějnicím, při nichž církev ženy obviněné z čarodějnictví upalovala. Tento smutný historický fenomén si získal odezvu i ve známém historickém románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, podle něhož byl v roce 1969 natočen stejnojmenný film režiséra Otakara Vávry. Svého literárního zpracování se v románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně (2012) dočkala ještě ve 20. století živá tradice žen z území Bílých Karpat (jižní Morava) považovaných rovněž za čarodějnice. Zde je jejich čarování označováno jako „bohování“, aktérky samotné jsou pak známy jako bohyně nebo bosorky.

Rozšířeným lidovým zvykem, ovlivněným zřejmě německou Valpuržinou nocí, je pálení čarodějnic neboli (30. 4.) filipojakubská noc, během které se lidé scházejí kolem ohňů. Dnes je slovo čarodějnice nebo ježibaba (stará, ošklivá a zlá čarodějnice v pohádkách) také často užíváno jako pejorativní označení pro ženu, které chce mluvčí přisoudit ošklivý vzhled či pochybný charakter.

JILÍK, Jiří. Žítkovské čarování: pravdivý příběh žítkovských bohyní. Vyd. 2., V nakl. CPress vyd. 1. Brno: CPress, 2013. 242 s., [15] s. obr. příl. ISBN 978-80-264-0284-8.
ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Kouzla a čáry v českých nářečích. Praha: Středisko společných činností AV ČR, 2018. 22 s. ISSN 2464-6245.
LUFFER, Jan. Katalog českých démonologických pověstí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 238 s. ISBN 978-80-200-2383-4.
TUČKOVÁ, Kateřina. Žítkovské bohyně. 2. brož. vyd. Brno: Host, 2013. 450 s. ISBN 978-80-7294-858-1.
SIŘINEK, Tomáš. Petrovy kameny a temná čarodějnická historie. In: Deník.cz [online]. 4. 8. 2017. [cit. 28. 4. 2020]. Dostupné z: https://www.denik.cz/cestovani/petrovy-kameny-a-temna-carodejnicka-historie-20170804.html