Česká divadelní kritika

U zrodu české divadelní kritiky stál Josef Krasoslav Chmelenský, který psal ve 30. letech 19. století příspěvky do časopisu Muzejník. Josef Kajetán Tyl záhy zařadil do časopisu Květy rubriku České divadlo, v Pražském večerním listu pak své kritiky publikoval Pavel Švanda ze Semčic a v časopise Lumír Ferdinand Břetislav Mikovec. Prvním výhradně divadelním periodikem se stala Česká Thalia, jež vznikla v roce 1867 z iniciativy Josefa Mikuláše Boleslavského. Mezi významné kritiky této doby patřili také Jan Neruda, František Xaver Šalda či Jindřich Vodák. Na počátku 20. století pak vznikly významné časopisy České divadlo a Český loutkář (později Loutkář). Po druhé světové válce vycházel časopis Otázky divadla a filmu, jejž vedl Jindřich Honzl.

Po roce 1948 byla většina divadelních periodik zrušena a k dostání byly jen časopisy Národní divadlo a Divadlo. V rámci uvolňování společensko-politických poměrů v 60. letech začali své kritiky publikovat Jan Grossman nebo Václav Havel a také divadelní kritici Eva Uhlířová, Jaroslav Vostrý, Jan Císař a Zdeněk Hořínek. Po roce 1968 byla nicméně mnohá divadelně kritická aktivita pozastavena – v roce 1970 bylo např. zakázáno vydávat a distribuovat časopis Divadlo. Mezi lety 1976–1992 vycházelo teoretické periodikum Scéna, které se od poloviny 80. let stalo vyhledávaným časopisem nabízejícím kritiky např. od Vladimíra Justa. Scénu v roce 1992 nahradily obsahově obdobné Divadelní noviny.

Rok 1989 umožnil vznik nových divadelně kritických periodik, jako jsou Divadelní revue, Svět a divadlo s česko-slovenskou redakcí či výchovně zaměřená Tvořivá dramatika. DAMU vydává také studentský divadelní časopis Hybris. Na problematiku neprofesionálního divadla je zaměřen časopis Amatérská scéna, tanci se pak věnují čtvrtletníky Taneční zóna a Taneční aktuality. Divadelní kritikou, jež má na českém území bohatou tradici, se v současné době zabývají např. Karel Král, Jakub Škorpil, Vladimír Mikulka, Josef Herman, Jan Kerbr či Marie Reslová.

BERÁNKOVÁ, Milena. Dějiny československé žurnalistiky: [vysokošk. učebnice pro posl. fak. žurnalistiky]. Díl 1, Český periodický tisk do roku 1918. 1. vyd. Praha: Novinář, 1981. 274 s., [16] s. obr. příl.
DOKOUPIL, Blahoslav. Otázky divadla a filmu. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 30. 6. 2006 [cit. 31. 8. 2020]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=182.
JUST, Vladimír a KNOPP, František. Divadlo v totalitním systému: příběh českého divadla (1945-1989) nejen v datech a souvislostech. Vyd. 1. Praha: Academia, 2010. 679 s., xxxii s. obr. příl. ISBN 978-80-200-1720-8.
KROČA, David. Scéna. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 28. 2. 2007 [cit. 31. 8. 2020]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=206&hl=sc%C3%A9na+.
LAISKE, Miroslav. Divadelní periodika v Čechách a na Moravě 1772-1963. [Díl] 1, Divadelní časopisy a programy. Praha: Divadelní ústav, 1967. 290, [2] s.
PŘIBÁŇ, Michal. Divadlo. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 31. 5. 2006 [cit. 31. 8. 2020]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=91.
UHLÍŘOVÁ, Eva a PATOČKOVÁ, Jana, ed. Vůle k tvorbě. Vyd. 1. V Praze: Institut umění - Divadelní ústav, 2011. 564 s. České divadlo. Eseje, kritiky, analýzy; sv. 7. ISBN 978-80-7008-281-2.