České divadelní školství

České divadelní vzdělávání souvisí s počátky dramatické výchovy v českých zemích, které lze soustavněji sledovat od 17. století v rámci praktikování tzv. školského divadla jezuitským řádem. Ve své progresivní práci pak Jan Amos Komenský oddělil divadlo jako umělecký druh od divadla jako výchovné pomůcky. Školské drama nicméně později zaniklo a divadelní vzdělávání nebylo organizovaně pěstováno.

Větší rozmach divadelního vzdělávání lze pozorovat ve 20. století. Pražská konzervatoř začala v roce 1919 poskytovat studium činoherního herectví a po druhé světové válce pak bylo možné studovat dramatický obor také na uměleckých vysokých školách – vznikly Akademie múzických umění v Praze (AMU) a brněnská Janáčkova akademie múzických umění (JAMU). Oblíbené se staly lidové školy umění (hovorově tzv. lidušky), poskytující základní vzdělání v uměleckých oborech včetně oboru literárně-dramatického.

Lidové školy umění byly po revoluci roku 1989 transformovány na základní umělecké školy (ZUŠ, hovorově tzv. zušky). V současné době poskytují několik víceletých vzdělávacích cyklů. ZUŠ nenahrazují povinnou školní docházku, žáci ji většinou navštěvují po běžném vyučování.

Na středoškolské rovině, respektive rovině vyšších odborných škol, fungují v České republice konzervatoře (státní i soukromé), zakončené maturitní zkouškou, popř. následným absolutoriem. Konzervatoře poskytují kromě tanečního a hudebního vzdělání také teoretické a praktické vzdělání se zaměřením činoherním či hudebně-dramatickým.

Vysokoškolské vzdělání v oblasti scénických umění je již tradičně zajišťováno AMU a JAMU. Lze zde studovat herectví, režii, dramaturgii i scénografii, a to jak v oblasti činoherního, tak alternativního a loutkového divadla (Divadelní fakulta AMU, známá pod zkratkou DAMU) či analogické obory v oblasti činoherního nebo muzikálového divadla (JAMU). Na Divadelní fakultě JAMU je již od 90. let 20. století možné studovat dramatickou výchovu se specializací pro neslyšící.

Historie fakulty. In: Akademie múzických umění v Praze, Divadelní fakulta [online]. AMU: ©2020 [cit. 4. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.damu.cz/cs/vse-o-fakulte/historie-uspechy-a-oceneni/.
Historie Pražské konzervatoře. In: Pražská konzervatoř [online]. 4MAXi®: ©2009–2010 [cit. 4. 2. 2020]. Dostupné z: http://www.prgcons.cz/zakladniinformace.
Janáčkova akademie múzických umění [online]. JAMU: ©2020 [cit. 31. 8. 2020]. Dostupné z: https://www.jamu.cz/jamu/.
Rozvoj a úspěchy. In: Akademie múzických umění v Praze, Hudební a taneční fakulta [online]. AMU: ©2020 [cit. 20. 6. 2020]. Dostupné z: https://www.hamu.cz/cs/vse-o-fakulte/historie-uspechy-a-oceneni/.
MACKOVÁ, Silva. Dramatická výchova. Vyd. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, Divadelní fakulta, 2004. 214 s., [12] s. barev. obr. příl. ISBN 80-85429-93-4.
MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy. 2., upr. vyd. Praha: NIPOS, 2007. 199 s. ISBN 978-80-7068-207-4.
PLEŠEK, Martin. Jezuitské divadlo v Čechách. Divadlo v systému jezuitského školství během působení řádu v Čechách. In: Tvořivá dramatika, roč. XIV., č. 3, 2003. ISSN 1211-8001.
Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010. ISBN 978-80-87000-37-3.
Vývoj české dramatické výchovy v datech. In: Dramatická výchova [online]. Sdružení pro tvořivou dramatiku, z. s.: ©2003–2018 [cit. 20. 6. 2020]. Dostupné z: https://drama.cz/historie/index.html.