Český pravopis

Český pravopis je v současnosti ustálen a kodifikován v příručce Pravidla českého pravopisu z roku 1993. K obměnám pravopisu přitom obvykle dochází pouze po několika generacích nebo při velkých společensko-politických změnách. Český pravopis je fonologický, kromě spodoby znělosti (let–led mají identickou výslovnost, ale různý zápis, který lze odůvodnit například jinými tvary slova) lze říci, že jak se vyslovuje, tak se i píše. Zcela fonetický pravopis má například srbština podle reformy Vuka Karadžiće, kde se zohledňuje i vyslovená neznělost hlásek (srbin–srpski). Z historických důvodů zůstal v písemné podobě rozdíl mezi i a y (který se v mluvené řeči kromě skupin di, ti, ni již neprojevuje) a výuka správného psaní sice zabírá velkou plochu hodin českého jazyka na školách, ale zároveň vede české žáky k hlubšímu pochopení např. ohýbání slov či principu slov příbuzných.

Pravopisné obtíže způsobují obzvláště výjimky z logického systému české abecedy a zápisu. Reforma pravopisu, připisovaná Janu Husovi, předpokládá zápis jednoho zvuku vždy jedním znakem – na rozdíl od evropských jazyků, které musejí palatalizované zvuky (š, č, ž apod.) zapisovat neupravenou latinkou a využívat spřežky písmen (např. pro š má angličtina sh, němčina sch, francouzština ch, polština sz). Princip háčků (původně teček, mylně označovaných jako nabodeníčko) převzaly i další jazyky jako slovinština, chorvatština, litevština, lotyština či polština a češtině zbyla jediná spřežka – ch. Z téže reformy pochází i označení délky samohlásky čárkou; neznačí se už ale slovní přízvuk, který je v češtině systematicky na první slabice, a rodilí mluvčí si jeho přítomnost běžně ani neuvědomují. Čeština též využívá slabikotvorné r a l (popř. m, n), které způsobují typické shluky souhlásek jako v jazykolamu strč prst skrz krk.

 

FIALOVÁ, Zuzana. Zmatky s nabodeníčky. In: rozhlas.cz [online]. 18. 8. 2011 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/zmatky-s-nabodenicky-6645671.
http://www.rozmery-velikosti.cz/vsechny-hacky-carky-diakritika.htm
https://is.muni.cz/el/ped/podzim2017/ICJp01/um/principy_pravopisu.pdf
Internetová jazyková příručka [online]. Jazyková poradna ÚJČ AV ČR: ©2008-2020 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=901.
KASÍK, Pavel. Háčky a čárky dělají problémy i po 600 letech. In: idnes.cz [online]. 21. 1. 2008 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/technet/technika/hacky-a-carky-delaji-problemy-i-po-600-letech.A080117_180422_tec_technika_pka.
SGALL, Petr. Lingvistický pohled na český pravopis II. Slovo a slovesnost, volume 55 (1994), number 4, pp. 270-286.
ŠEFČÍK, Ondřej. Ortografie. In: czechency.org [online]. 30. 7. 2020 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/ORTOGRAFIE#pravopis.
ULIČNÝ, Oldřich. Český pravopis. In: czechency.org [online]. 30. 7. 2020 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/%C4%8CESK%C3%9D%20PRAVOPIS.
Vseotisku.cz. Diakritická znaménka v jazycích střední a východní Evropy [online]. 6. 4. 2018 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://www.vseotisku.cz/diakriticka-znamenka-v-jazycich-stredni-a-vychodni-evropy/.
Wikipedia: The Free Encyclopedia: Czech orthography [online]. ©2020 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Czech_orthography.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Česká abeceda [online]. ©2020 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_abeceda.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Diakritické znaménko [online]. ©2020 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Diakritick%C3%A9_znam%C3%A9nko.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Háček (diakritika) [online]. ©2020 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A1%C4%8Dek_(diakritika)#cite_note-1.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Orthographia Bohemica [online]. ©2020 [cit. 28.8.2020]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Orthographia_Bohemica.