Český teplokrevník

Český teplokrevník je koňské plemeno, které se vyvinulo v 19. století nejdříve pod vlivem koně starošpanělského a staroitalského, později pod vlivem anglického plnokrevníka. Ten byl oproti koním starošpanělským a staroitalským plemenem výkonnějším a rychlejším. Pro vznik českého teplokrevníka jsou rozhodující čtyři kmeny. Furioso, který byl založen v roce 1836, Przedswit, založený v roce 1872 v Polsku, dále Nonius, založený v roce 1910, a nakonec angloarabský kmen Gidran. Podoba českého teplokrevníka se ustálila v první polovině 20. století, po období působení oldenburských koní v oblasti Čech. Ti byli využíváni ke zvýšení populace teplokrevníků. Takto vzniklý teplokrevník je mohutným koněm vozového typu, hrubší stavby těla, s vysoko nasazeným krkem a kohoutkovou výškou hřebců 170 až 175 cm.

Ačkoli původní využití českých teplokrevníků bylo zejména hospodářské, od 60. let 20. století, kdy se omezilo využití koní v zemědělství, se jejich význam posunul především do oblasti sportovní. Faktický konec služby teplokrevníků v zemědělství měl za následek i snížení stavů plemene. I proto došlo k rychlému splynutí českého a moravského teplokrevníka, kteří se do té doby lišili stavbou těla i povahovými vlastnostmi. Uplatnění oldenburských koní totiž v 19. století nebylo na Moravě tak intenzivní jako v Čechách.

Plemennou knihu vede a šlechtitelský proces zajišťuje Svaz chovatelů českého teplokrevníka a počet koní evidovaných v rámci tohoto plemene tvoří zásadní podíl z počtu koní v České republice, přesněji asi 56 %. V roce 2014 bylo v České republice evidováno necelých 19 000 kusů českého teplokrevníka.

 

ŠPAČEK, František a kol. Atlas plemen hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: SZN, 1987. 259 s. Živočišná výroba

MARŠÁLEK, Miroslav, VEJČÍK, Antonín a ZEDNÍKOVÁ, Jana. Atlas plemen hospodářských zvířat chovaných v České republice: skot, koně, ovce a kozy. 1. vydání. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, 2016. 161 stran. ISBN 978-80-7394-581-7.