Daniela Hodrová

^*5. 7. 1946 Praha

Daniela Hodrová po maturitě roku 1963 pracovala jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Od roku 1964 studovala na pražské filozofické fakultě ruštinu a češtinu, francouzštinu a též srovnávací literaturu. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. Od roku 1980 působila jako vědecká pracovnice oddělení teorie literatury Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd (ČSAV), nyní Akademie věd České republiky (AV ČR). Ve stejné době její prózy zůstávaly v rukopisné podobě, nevycházely ani veřejně, ani v samizdatu. Do důchodu odešla v roce 2016.

Daniela Hodrová debutovala roku 1964 básněmi v časopise Divoké víno. Její prózy jsou velmi sofistikované, často také střídá vypravěčskou perspektivu. Typickými autorčinými motivy jsou zobrazení města jako živého labyrintu, „loutkovitá“ povaha postav nebo proměny a zasvěcení aj. Román vnímá jako kolísání mezi fikcí a realitou. Toto téma se objevuje v jejím debutu Hledání románu (1989). V románové trilogii Trýznivé město (1991) zobrazila Prahu jako živý organismus. Dílo má své volné pokračování v próze Město vidím... (1992). V knize Komedie (2003) vrcholí tendence k rozrušování románové struktury. Příkladem antiiluzivní prózy je román Vyvrcholení (2011), který bývá považován čtenářsky za méně přístupný, Hodrová za něj však získala Státní cenu za literaturu. Dnes jsou její beletristické i literárněvědné práce přeloženy do více než deseti jazyků.

JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vyd. 2. Praha: Brána, 1999. 2 sv. ISBN 80-7176-939-8.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.