Divadlo Na zábradlí

1958–, Praha

U zrodu Divadla Na zábradlí stála skupina umělců soustředěných okolo Heleny Philippové, Ivana Vyskočila, Jiřího Suchého a Vladimíra Vodičky, kteří začali roku 1958 prezentovat svou tvorbu v malém sále historického domu na pražském Anenském náměstí. Příslušný prostor však nejprve nebyl k provozování divadla přizpůsoben – podmínky byly velmi provizorní (chyběly např. šatny) a divadelní soubor musel vynaložit značné úsilí na to, aby místo uzpůsobil divadelní produkci. Nově vzniklé divadlo bylo pod vedením Vladimíra Vodičky pojmenováno podle uličky vedoucí k vltavskému nábřeží, se kterou prostor sousedí.

První představení neslo název Kdyby tisíc klarinetů (1958) a vzešlo ze spolupráce Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila. Toto leporelo, jak jej tvůrci nazvali, se díky své originalitě těšilo velké divácké pozornosti. Ač se od hudebně zaměřené poetiky po odchodu Jiřího Suchého do divadla Semafor brzy upustilo, inscenace předznamenala budoucí úspěch divadla. V roce 1959 se k Divadlu Na zábradlí přidala umělecká skupina Ladislava Fialky, jejíž představení Pantomima Na zábradlí se dočkalo světového ohlasu. Kromě pantomimy se stala dominantním útvarem činohra, založená na improvizaci a zobrazování skutečnosti nevšedním a hravým způsobem. Od roku 1962 divadlo jako jeho umělecký šéf vedl Jan Grossman, který orientaci repertoáru nasměroval k vážnější tvorbě absurdního divadla – předním autorem Divadla Na zábradlí se stal Václav Havel, který zde původně působil jako kulisák. Po nuceném odchodu Jana Grossmana a Václava Havla v roce 1968 byla převážně autorská produkce nahrazena klasickým dramatem. Vladimír Vodička, jeden ze zakladatelů divadla, zastával funkci ředitele do roku 1991. Za jeho vedení i pod správou jeho následovníků se v divadle vystřídalo mnoho významných umělců z řad režisérů, dramaturgů i herců (Jaroslav Gillar, Evald Schorm, Karel Steigerwald, Petr Lébl, Jiří Pokorný, Jan Mikulášek, Jana Preissová či Jiří Bartoška); Divadlo Na zábradlí získalo také několik prestižních cen. K nejvýznamnějším inscenacím divadla patří Zahradní slavnost (1963), Král Ubu (1964) nebo Pokoušení (1991).

Kdyby tisíc klarinetů.

Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
Historie a současnost Divadla Na zábradlí. In: Divadlo Na zábradlí [online]. [cit. 20. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.nazabradli.cz/cz/o-divadle/historie.