Jedno z nejvýznamnějších českých loutkových divadel. Pracuje s ikonickými loutkami Spejbla a Hurvínka, které ve 20. letech 20. století vytvořil Josef Skupa.
1945–, Praha
Počátky Divadla Spejbla a Hurvínka jsou spojeny s osobností středoškolského učitele Josefa Skupy, který se začal na konci první světové války podílet na dramaturgii plzeňského amatérského Loutkového divadla Feriálních osad. V roce 1920 Skupa zařadil do repertoáru tohoto divadla loutku-marionetu popleteného Josefa Spejbla, kterou o šest let poté následovala loutka zvídavého nezbedy Hurvínka, Spejblova syna, a později také Hurvínkovy kamarádky Máničky a psa Žeryka. Představení, která byla založena především na rozhovoru loutek – postavy Spejbla a Hurvínka k divákům promlouvaly hlasem Josefa Skupy – si svými nápaditými humornými dialogy brzy získala oblibu dětského i dospělého publika a nahrávky představení se dostaly i na gramofonové desky. Ve 30. letech se Skupova umělecká skupina osamostatnila a nějakou dobu se věnovala převážně zájezdovým představením; roku 1945 pak začala působit na pražských Vinohradech, a to již pod jménem Divadlo Spejbla a Hurvínka. Divadlo bylo pod Skupovým vedením divácky úspěšné nejen v Československu, ale těšilo se ohlasu i v cizině.
Po Skupově smrti v roce 1957 se stal novým hlasem Spejbla a Hurvínka Miloš Kirschner, pozdější ředitel divadla, který jeho význačné postavení doma i ve světě ještě posílil. Kirschnerova působnost představovala pro divadlo novou éru – původní, Skupovo pojetí poetiky bylo přizpůsobeno modernějším trendům, a obměnou proto prošel divadelní prostor, charakterové vlastnosti loutek i témata jejich rozhovorů. Na počátku 70. let byla k oblíbeným postavičkám přidána loutka paní Kateřiny (neboli „bábinky“), tedy Mániččiny babičky. Máničce i paní Kateřině propůjčila svůj hlas Helena Štáchová, Kirschnerova manželka. Roku 1995 se divadlo přestěhovalo do bývalého kina v pražské Dejvické ulici, kde sídlí dodnes. Když o rok později Miloš Kirschner zemřel, převzala vedení a dramaturgii divadla Helena Štáchová; hlasů Spejbla s Hurvínkem se pak ujali Martin Klásek a Ondřej Lážnovský.
Repertoár Divadla Spejbla a Hurvínka byl od počátků koncipován pro děti i dospělé. Dětská představení využívají jasného a laskavého dadaistického humoru a fantazie a zpracovávají motivy pohádky či reálného dětského světa (např. Hurvínek se učí čarovat /1946/, Hurvínkova diskotéka /1979/, Jak si Hurvínek s Máničkou hráli „na doktora“ /1993/ aj.). Představení pro dospělé diváky pak nabízejí groteskní humor, filozofické úvahy, společenskou satiru nebo komentář k současnému i historickému dění (např. Srdečné metamorfóry /1964/, Dějiny kontra Spejbl /1970/, Spejblova East Side Story /1993/ aj.). Postavičky Spejbla, Hurvínka a jejich kamarádů však nezůstaly pouze na divadelních prknech – staly se neodmyslitelnou součástí české kultury a našly své místo i v televizní a knižní produkci či jako dárkové předměty na pultech obchodů.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
