Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Domácí duchové

Domácí duchové

Bytost lidové tradice vyskytující se v lidském obydlí či jeho blízkosti. Původní funkcí duchů domu byl prospěch hospodářům. Představy o dnes populárním šotkovi, skřítkovi či raráškovi ale nabyly pozměněné podoby a reprezentují obvykle poťouchlé antropomorfní (člověku podobné) stvoření.         


Šetek či skřítek, od Jana Máchala převzato do L. H. Gray. The Mythology of all Races. Licence: Publice domain, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ac/Setek.jpg
Podrobné informace

Domácí duchové navazují na tradici uctívání zemřelých předků, spjatou s úctou k ohni v obydlí (pec, krb apod.), kdy byli považováni za ochránce domu. Podle folklorních záznamů z 19. století mohli vypadat jako domácí zvířata, had (hospodáříček), zjevovat se v podobě člověka malého vzrůstu, obvykle s rysy hospodáře, či jako létající ohnivý úkaz. Majitelé domu museli o svého ducha pečovat, pravidelně jej krmit a náležitě se k němu chovat. Duch jim za to na oplátku přinášel prosperitu, obvykle v podobě hmotného zajištění (obilí, peníze). V pozdějších dobách začala být tato jeho činnost v očích běžných lidí racionalizována. Také tažení církve proti všem nekřesťanským silám odsoudilo domácího ducha k osudu spíše běsa než čehokoli nápomocného. Posun ve vnímání od vážených bytostí až k podobě malých škodlivých stvoření mohl být způsoben také tím, že se dokázal za nevhodné chování mstít.

Přestože tyto bytosti spojuje místo jejich výskytu a obdobná původní charakteristika, vlastnosti některých z nich se v posledních dvou stoletích navzájem buď výrazně promísily, nebo se naopak oddálily od předchozího určení. Označení jako plivník, diblík nebo hospodařík pozbyla na užívání, naopak skřítek a šotek se dočkali značné popularity.

Poslední dvě označení bývají v současné mluvě používána jako synonyma pro malé pohádkové tvory, přičemž šotek mívá podle mluvčích na svědomí ztracené předměty. Tiskařský šotek zase řádí ve špatně upravených textech. Od tradičních postav se odvíjejí i moderní zpracování, na oblibě získali ku příkladu Lichožrouti (kniha Pavla Šruta a Galiny Miklínové), šotci živící se vždy jednou ponožkou z páru. Rarášek je dnes ztotožňován s čertem.

Použité zdroje
GROHMANN, Joseph Virgil. Pověry a obyčeje v Čechách a na Moravě. Vyd. 1. Praha: Plot, 2010. 285 s. Fabula; sv. 3. ISBN 978-80-7428-050-4.
KROLMUS, V., Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy: část první, Plot, Praha 2011.
LUFFER, Jan. Katalog českých démonologických pověstí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 238 s. ISBN 978-80-200-2383-4.
ŠRÁMKOVÁ, Marta, ed., Sirovátka, Oldřich, ed. a Víšková, Jarmila. Moravské národní pohádky a pověsti: ze sbírek J.S. Menšíka, J. Pleskáče, K. Orla, J. Soukopa a V. Švédy. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 342 s. Lidové umění slovesné. Řada A; sv. 27. Klasické sbírky českého folklóru; sv. 4.
TILLE, Václav. Soupis českých pohádek. V Praze: nákladem České akademie věd a umění, 1929-1937. 3 svazky (619; 451; 661 stran). Rozpravy České akademie věd a umění; třída III, číslo 66, 72, 74.
VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 280 s., [32] s. obr. příl. Stopy, fakta, svědectví. Velké civilizace. ISBN 80-7038-187-6.
VAVEROVÁ, Naďa. Duchové obydlí u západních a východních Slovanů. In: Slované mezi tradicí a modernitou. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014, s. 179–186. ISBN 978-80-7465-106-9.
ZÍBRT, Čeněk. Skřítek v lidovém podání staročeském. V Praze: F. Šimáček, 1891. 44 s. Knihovna českého lidu; 1.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.