Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Dušičky

Dušičky

Svátek na začátku listopadu, při němž si lidé připomínají své zesnulé předky, navštěvují jejich hroby, zdobí je a zapalují svíčky.


Dušičky, malíř Joža Uprka (1861–1940). Licence: Public domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jo%C5%BEa_Uprka_%E2%80%93_Du%C5%A1i%C4%8Dky.jpg
Podrobné informace

V českém kalendáři byly vyznačeny dva po sobě jdoucí dny, které věnují pozornost zesnulým – 1. 11. je to svátek Všech svatých (který již v kalendáři nebývá zmíněn) a 2. 11. Památka zesnulých, obecně známá jako Dušičky. V tuto dobu lidé navštěvují hroby svých zemřelých předků, zapalují na nich svíčky a zdobí je věnci a květinami.

První ze dvou dní je v křesťanské liturgii zasvěceným svátkem, jehož vznik souvisí s veřejným uctíváním svatých a blahoslavených v římskokatolické a pravoslavné církvi. Na 1. 11. byl přesunut snad proto, aby vymýtil pohanské tradice připadající na první listopadový den. Ten Keltové považovali za počátek nového roku, den, kdy se protíná svět živých a zemřelých. Ve starší lidové tradici se ke svátku Všech svatých pojily obyčeje, navazující na kult zemřelých předků, jejichž duše přicházely v noci z 1. na 2. 11. do příbytků a bylo třeba je nasytit a napojit. Dušičky jsou slaveny na památku zemřelých v očistci, jejich muka lze podle katolické víry zmírnit modlitbou, mší a milosrdnými skutky (rozdáváním almužen, zhotovováním dušičkového pečiva aj.). V rodinném kruhu se tyto svátky slavily zejména tichým rozjímáním, společnými modlitbami a návštěvou hrobů. Časová návaznost svátku Dušiček na svátek Všech svatých vedla ke vnímání obou jako jednoho celku. 

Dnes, kdy lidé žijí mnohdy daleko od svých příbuzných, se péče o hroby během roku ujímá spíše starší pokolení, Dušičky tak mohou představovat jediný den v roce, kdy jsou hromadně navštěvovány hřbitovy. Nejvýraznějším ze symbolů těchto svátků je zapalování svíček, kterým si mnozí své zesnulé připomínají i bez návštěvy hřbitova. V posledních letech je možné si v tomto období všimnout také masek z vyřezávané dýně, používaných při výzdobě i při zábavách v městských klubech, podnicích a školách. Jsou typickým atributem ekvivalentního amerického svátku Halloweenu (31. 10.), v západním světě spojovaném s listopadovými svátky mrtvých. V českém prostředí se tento svátek příliš neujal.

Použité zdroje
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních dob v lidové tradici. [Praha]: Petrklíč, 2008. 163 s. ISBN 978-80-7229-171-7.
NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 413 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7021-397-3.
VEČERKOVÁ, Eva. Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře. Vydání první. V Praze: Vyšehrad, 2015. 508 stran, 40 nečíslovaných stran obrazových příloh. Kulturní historie. ISBN 978-80-7429-627-7.
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Český lidový a církevní rok. Vydání první. Brno: MOBA, 2015. 304 stran. ISBN 978-80-243-6761-3.
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Rodinné svátky a oslavy. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2010. 339 s. Oko. ISBN 978-80-00-02318-2.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.