Ema Destinnová

^*26. 2. 1878 Praha –^†29. 1. 1930 České Budějovice

Ema Destinnová, známá též jako Emma (Emmy) Destinn, (vlastním jménem Emilie Paulina Jindřiška Kittlová), vyrůstala v zámožné rodině. Otec Emanuel Kittl – známý mecenáš, svěřil hudební výchovu své dcery Marii Loewe-Destinn (zpěv) a Otýlii Sklenářové-Malé (herectví). Umělecky byla velmi nadaná: malovala, psala, učila se i hře na housle u prof. Ferdinanda Lachnera a už v osmi letech měla svůj první houslový koncert. Ovládala výborně několik světových jazyků.

Osmnáctiletá Emilie se poprvé představila veřejnosti jako autorka divadelních her (Ta první láska, U cíle nebo Rachel). Když byla ve svých 20 letech odmítnuta v Národním divadle, zvolila si jako umělecký pseudonym jméno své profesorky – Destinn – a odjela do světa. Debutovala v drážďanské opeře v roli Santuzzy v Mascagniho Sedláku kavalírovi a úspěch jí zajistil pětileté angažmá v Berlínské dvorní opeře, kde Císař Vilém II. poctil mladou Češku titulem první dramatický soprán.

Rozsáhlý repertoár Destinnové zahrnoval téměř 80 rolí od lyrického po dramatický obor: v roce 1901 zpívala v Bayreuthu Sentu ve Wagnerově Bludném Holanďanovi; roku 1905 – v londýnské opeře Covent Garden titulní roli Pucciniho Madam Butterfly; dále vystupovala ve Vídni či Paříži.

V roce 1908 Destinnová poprvé zpívala i v Metropolitní opeře v New Yorku, kde v roce 1909 vystupovala jako Mařenka v Prodané nevěstě a za dirigentským pultem stál Gustav Mahler. Jedna z nejslavnějších premiér své doby proběhla v New Yorku 10. 12. 1910. Destinnová byla Minnie ve světové premiéře opery Pucciniho Děvče ze Západu (La fanciulla del West). Dirigentem byl Arturo Toscanini a spolu s ní zpíval tenorista Enrico Caruso, světová operní superstar a častý pěvecký partner Destinnové.

Zpívala též v operách Verdiho, Bizeta, Glucka, Mozarta, Richarda Strausse, Webera, Beethovena, Smetany, Dvořáka, Fibicha, Meyerbeera, Catalaniho, Leoncavalla, Mascagniho, Čajkovského aj. Časem vystupovala Destinnová i v pražském Národním divadle nejčastěji jako Mařenka a Milada ve Smetanových operách Prodaná nevěsta a Dalibor a v titulní roli v Libuši.

Kompletní nahrávky Destinnové (celkem 214 záznamů) z let 1901–1921 vyšly poprvé na dvanácti CD u značky Ultraphon.

Ema Destinnová milovala také literaturu, již v roce 1902 vydala v Berlíně pozoruhodnou sbírku německy psaných básní Sturm und Ruhe (Bouře a klid), zanechala po sobě kolem 170 básní a je autorkou německy psaného autobiografického románu Pan doktor Casanova. Za první světové války, kdy nemohla vystupovat v cizině, pracovala Destinnová na rozsáhlém románu Ve stínu modré růže, který má podtitul Román zašlých vášní.

V roce 1979 režisér Jiří Krejčík natočil životopisný film Božská Ema, mapující život Destinnové po návratu z Ameriky domů. Dne 1. 10. 1996 ČNB dala do oběhu bankovku s podobiznou Emy Destinnové. Nominální hodnota bankovky je 2 000 Kč, návrh zhotovil akad. mal. Ondřej Kulhánek.

 

 

HOLZKNECHT, Václav - TRITA, Bohumil. Ema Destinnová. Panton 1981, 311 s. ISBN 35-004-81.