Emil Filla

^*4. 4. 1882 Chropyně – ^†6. 10. 1953 Praha

Emil Filla, také Emil František Josef Filla, studoval malířství napřed ve Vídni, po roce 1906 na pražské Akademii výtvarných umění (AVU). V letech 1907–1908 byl členem skupiny Osma, v letech 1911–1914 kubistické Skupiny výtvarných umělců a patřil také dlouhá léta ke Spolku výtvarných umělců Mánes. Filla podnikl četné cesty po Evropě (Itálie, Německo), poměrně dlouhou dobu (1907–1914) pobýval ve Francii, kde se setkal s vůdčími osobnostmi výtvarného umění (Pablo Picasso, Georges Braque, Marc Chagall, Guillaume Apollinaire). Během první světové války žil v Holandsku, působil na československém vyslanectví v Haagu (1919–1920). Po návratu do Československa pracoval na ministerstvu zahraničí.

Fillova raná tvorba byla ovlivněna expresionismem (Čtenář Dostojevského, Hráči šachů, Červené eso). Umělec byl inspirován především výstavou Edvarda Muncha (1905) a tvorbou El Greca, Vincenta van Gogha, Pierra Bonnarda, ale i holandských malířů 17. století či italskými renesančními bronzovými díly. V roce 1910 se seznámil s kubistickými pracemi Pabla Picassa, které ovlivnily jeho pozdější tvorbu (Zátiší s koflíkem a lahví, Zátiší s podnosem). V některých kubisticky laděných pracích využíval techniky koláže (Zátiší s tabákem). Umělcova tvorba doby okupace vykazovala známky expresionismu. Filla pracoval s náměty tragických osudů, v jeho dílech se setkáváme s pocity úzkosti a ohrožení, které jsou spojeny s celkovou náladou v zemi během okupace (cykly Zápasy Héraklovy a Boje a zápasy). Za své protinacistické postoje byl vězněn v táborech Dachau a Buchenwald, kde zůstal do konce války. Po válce byl jmenován profesorem na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) a ve své poválečné tvorbě se věnoval především krajině Českého středohoří (Hazmburk, Lounské kopce, Chožov), maloval zátiší a přírodu. V cyklu monumentálních maleb na téma slovenských zbojnických písní (Ovce moje, ovce moje, len pomalu; Hej, hore háj; Zaleť sokol biely vták) se též nechal inspirovat tradičním čínským malířstvím. Podstatou umění byla pro Fillu svoboda tvorby. V jeho pracích se setkáváme s expresí, emocemi a napětím ve spojení s kulturou, poezií a reflexí politické situace. Filla byl rovněž literárně a publicisticky činný a shromáždil i zajímavou sbírku staršího umění.

DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
FILLA, Emil, WINTER, Tomáš, ed. a LAHODA, Vojtěch. Emil Filla: archiv umělce = the archive of the artist: [Galerie Středočeského kraje, Jezuitská kolej v Kutné Hoře, 8. května - 19. září 2010]. Praha: Galerie Středočeského kraje ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR, 2010. 58 s., s. 63-256. ISBN 978-80-7056-158-4.
FILLA, Emil. Emil Filla. Louny: Galerie Benedikta Rejta v Lounech, 2015. 151 stran. Edice GBR; 15. svazek. ISBN 978-80-85051-22-3.
HLUŠIČKA, Jiří. Emil Filla: 1882-1953. 1. vyd. Brno: Galerie Antonína Procházky, 2003. 142 s. ISBN 80-239-1270-4.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
LAHODA, Vojtěch. Emil Filla. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. 747 s. ISBN 978-80-200-1538-9.
SRP, Karel. Muž s hořící hřívou!: Emil Filla a surrealismus 1931-1939. Vydání první. V Praze: Argo, 2017. 274 stran. ISBN 978-80-257-2229-9.