Ernst Mach

^*18. 2. 1838 Chirlitz-Turas (dnešní Brno) – ^†19. 2. 1916 Vaterstetten, Německé císařství (dnešní Německo)

Ernst Mach se narodil na Moravě, o dva roky později se však jeho rodina přestěhovala do Untersiebenbrunnu u Vídně. Středoškolská studia ukončil na gymnáziu v Kroměříži a roku 1860 absolvoval studium fyziky a matematiky na univerzitě ve Vídni. V 60. a 70. letech působil jako docent a profesor na univerzitách ve Vídni a Štýrském Hradci.

Odsud v roce 1867 odešel, aby se stal profesorem experimentální fyziky na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde zůstal dalších 28 let. Prováděl zde studie kinestetického vnímání, zrakového a sluchového vjemu vyvolaného rychle letícími projektily. V roce 1895 se Mach vrátil na vídeňskou univerzitu a přijal místo profesora indukční filosofie. Poté, co oficiálně odešel do penze v roce 1901, pokračoval v přednášení a posledních několik let svého života strávil se svou rodinou v Německém císařství.

První studie rázových vln prováděl zhruba 60 let před tím, než se uskutečnil první let nadzvukovou rychlostí v roce 1947. Nejvíce jej však proslavilo zavedení veličiny poměru rychlosti letícího tělesa k rychlosti zvuku v roce 1887, která je od roku 1929 označována jako Machovo číslo.

Kromě jednotky Mach pro měření rychlosti letadel dnes jeho jméno nese Ústav a archiv Ernsta Macha ve Freiburgu, jedna z budov Technologického parku v Brně a Akademie věd České republiky uděluje na jeho počest vědcům čestnou oborovou medaili za zásluhy ve fyzikálních vědách. 

MAIXNER, Ladislav et al. Vědci, vynálezci a podnikatelé v Českých zemích. Marků, Diviš, Veverkové, Ressel, Perner. Praha: Jonathan Livingston, s.r.o., 2016. 215 stran. ISBN 978-80-7551-030-3.