František Bílek

^*6. 11. 1872 Chýnov – ^†13. 10. 1941 Chýnov

František Bílek studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU, 1887–1890), avšak po zjištění, že je částečně barvoslepý, se začal věnovat sochařství a nakonec vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (dnes VŠUP, UMPRUM). Díky stipendiu dostal možnost studovat na Académie Colarossi v Paříži. Vytvořil řadu děl vymykajících se tradičnímu zobrazení Krista (Golgota – hora lebek, Orba je naší viny trest), které nebyly přijaty uměleckou veřejností v Praze a nezaujaly mecenáše zajišťujícího jeho pobyt a studium ve Francii. Stipendium mu bylo odňato a Bílek se vrátil zpět do svého rodného města. Své dílo nechtěl nadále ztotožňovat s jakýmkoli směrem nebo uměleckým sdružením.

Bílkova tvorba se vyznačuje poetičností a často odkazuje na dílo symbolistického básníka Otokara Březiny. Typickým rysem jeho děl bylo užití symbolického spojení reálného a duchovního světa a jeho umělecké vyjadřování bylo moderní a nadčasové. Bílek předběhl estetický kánon secese, a proto jeho originální díla dlouho zůstávala nepochopená. Uznání se dočkal počátkem 20. století. Byl také kladně oceněn francouzským sochařem Antoinem Bourdellem, který poukázal na ryzost jeho tvorby bez potřeby napodobování západoevropského moderního sochařství. V jeho díle převládaly motivy biblické (hřích, vykoupení, víra) a historicko-vlastenecké (postavy české reformační tradice).

Bílek byl také spisovatelem a keramikem, vynikal v oblasti užitého umění a v architektuře, navrhoval nábytek, chrámové a bytové interiéry, věnoval se funerálnímu sochařství (Olšany, Vyšehrad) a pomníkové tvorbě. Během svého krátkého pobytu s rodinou v Praze navrhl stavbu vlastní vily na Hradčanech (1911), kde je patrná inspirace mystikou a symboličností umění, a to především v interiérech. Jako velmi talentovaný grafik, kreslíř a ilustrátor vytvářel návrhy knižních vazeb a četné ilustrace a dřevoryty (pro díla Otokara Březiny, Jakuba Demla, Julia Zeyera, Sigismunda Boušky).

BÍLEK, František. František Bílek: výbor z díla. Praha: Galerie hl. m. Prahy, 1971. 28 s., [16] s. obr. příl.
DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 307 s. Dějiny a kultura; sv. č. 10. ISBN 80-7325-029-2.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
CHALUPNÝ, Emanuel. František Bílek: /tvůrce a člověk. 1. vyd. České Budějovice: Růže, 1970. 76 s.
POKORNÁ, Dana, ed. František Bílek: slavný rodák z Chýnova. Chýnov: Město Chýnov, 2013. 16 s. ISBN 978-80-905489-0-9.