Jan Amos Komenský

^*28. 3. 1592 Nivnice u Uherského Brodu – ^†15. 11. 1670 Amsterdam, Nizozemsko

Komenský začal svou pedagogickou dráhu roku 1614 jako správce přerovské školy, roku 1616 byl ordinován na pastora a o dva roky později byl jmenován správcem německého bratrského sboru ve Fulneku a jeho školy. V roce 1628 odešel s rodinou do Polska a celý svůj další život strávil v exilu. V Lešně (1628–1641) vyučoval na bratrském gymnáziu a roku 1632 byl zvolen bratrským seniorem (starším). Dále pobýval v Anglii (1641–1642), kde měl na pozvání parlamentu připravit návrh na organizaci vědy a školství, ve Švédsku (1642–1648), od něhož si sliboval osvobození českých zemí od habsburské nadvlády, většího uznání zde však došel jako autor jazykových učebnic než jako politik. Na čas se vrátil do Lešna (1648–1650), poté žil ve východouherském Blatném Potoku (1650–1654) na panství knížete Zikmunda Rákócziho, kam byl pozván jako reformátor sedmihradského školství. Při svém opětovném pobytu v Lešně (1654–1656) přišel za švédsko-polské války o majetek, knihovnu a rukopisy chystaných děl. Poslední roky svého života strávil v Amsterodamu (1656–1670), kde až do posledních měsíců života pracoval na svých spisech, staral se o potřeby své církve a nevzdával se naděje na revizi politických a náboženských poměrů ve vlasti.

Komenský je znám jako „učitel národů“ především díky svým učebnicím latiny a moderních jazyků, kterými byly Janua linguarum reserata (Brána jazyků otevřená, 1631) a obrázkový Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech, 1658). Jeho sebrané vychovatelské spisy (Opera didactica omnia, 1657) mají rozsah téměř 1200 tiskových stran. Ve 40. letech Komenský začal pracovat na velkoryse rozvrženém, všeobecně a všenápravně koncipovaném díle De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Všeobecná porada o nápravě věcí lidských), nikdy jej však nedokončil. Tiskem za autorova života vyšly jen jednotlivé části, potom spis upadl v zapomnění, a  až v roce 1935 jeho rukopis objevil historik slovanských literatur Dmytryj Čyževskij. Komenský, zakladatel moderní pedagogiky (Denisem Diderotem byl nazván „Galileo pedagogiky“), svou tvorbou zastiňuje jiné autory pobělohorské evangelické emigrace, kteří se usadili v Německu, Polsku a Horních Uhrách.

Z pobělohorské životní nejistoty vznikla řada tzv. útěšných spisů. Nejvýznamnější z nich jsou Truchlivý a Labyrint světa a ráj srdce. V prvním díle formou dialogu mezi Truchlivým (autor spisu), Rozumem, Vírou a Kristem se Komenský snaží vyřešit vlastní bolesti a duševní nejistoty. Obsahem první části Labyrintu je cesta poutníka po městě, které je alegorií světa – během poznávání světa poutník propadá zoufalství, z něhož se v druhé části Labyrintu zachraňuje návratem do vlastního srdce, kam ho zavolá Boží hlas. K těmto dvěma dílům se Komenský vracel celý život. Ještě před odchodem z vlasti přibylo k Truchlivému a Labyrintu filozoficko-teologické pojednání Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti). V Lešně ve stejné době vznikl pastýřský list Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650), v němž Komenský, který je přesvědčen o brzkém a nevyhnutelném konci Jednoty, stylizovaně nechává promlouvat církev jako umírající matku, která pozůstalým zanechává svou závěť. Vedle prozaických spisů psal Komenský od mládí příležitostné básně v češtině a v latině. Obsáhlé a různorodé dílo Komenského dovršuje vývoj humanistické tradice v českém prostředí.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.