Jan Kotěra

^*18. 12. 1871 Brno – ^†17. 4. 1923 Praha

 

Jan Kotěra pocházel z česko-německé rodiny učitele kreslení Antonína Kotěry. Stavitelství se začal věnovat ještě na střední škole v Plzni, poté absolvoval praxi v pražské projekční kanceláři. Jeho talent zde nezůstal bez povšimnutí a díky finanční podpoře mecenášů se Kotěra dostal na vídeňskou Akademii výtvarných umění, kde navštěvoval ateliér architekta Otto Wagnera. Po absolvování studijního pobytu v Itálii odešel do Prahy, kde působil na Uměleckoprůmyslové škole (dnes VŠUP, UMPRUM) v ateliéru dekorativní architektury. V roce 1910 se stal profesorem architektury na Akademii výtvarných umění (AVU), kde byl několikrát zvolen rektorem. Kotěra během svého působení na vysokých školách vychoval řadu významných žáků, mezi které patří např. Josef Gočár, Otakar Novotný nebo Bohuslav Fuchs. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, založil časopis Styl a Svaz českého díla (1914), redigoval časopis Volné směry a organizoval četné výstavy.

Kotěra se ve své rané tvorbě přikláněl k secesi, inspiraci čerpal rovněž z folkloru. Kolem roku 1910 vytvořil vlastní variantu racionální moderny, inspirovanou mj. holandskými vzory, v níž se charakteristickým prvkem se symbolickým významem stala neomítaná cihla. V závěrečném období své tvorby se pokusil o syntézu moderny s nadčasovými kompozičními prostředky. Jeho prvním významným projektem se stal Peterkův dům na Václavském náměstí, který však českou konzervativní veřejností nebyl přijat příznivě. K dalším významným projektům jeho raného období patří budova Národního domu v Prostějově, v níž dokázal propojit různé funkce budovy do jediného působivého celku. K nejvýznamnějším stavbám rané moderny v Čechách patří Kotěrův vlastní dům v Praze na Vinohradech, Urbánkův obchodní dům zvaný Mozarteum v pražské Jungmannově ulici a Městské muzeum v Hradci Králové. Z období po první světové válce vyniká Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Nepřehlédnutelné jsou i Kotěrovy vodárenské věže z režných cihel v Praze na Pankráci či v Třeboni. Kotěrův styl se vyvíjel od ornamentální secese do asymetrické, ale jasné a lakonické kompozice s důrazem na účelnost stavby. Kotěra byl také vynikajícím kreslířem a malířem. Ve svých stavbách dosáhl vysoké výtvarné kvality a mistrovsky zpracovával jak architektonickou stránku, tak i jiné výtvarné složky budovy (sochařskou, designérskou, aj.).

HERMANOVÁ, Hana et al. Rodinné domy Jana Kotěry. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos Books ve spolupráci s Foibos Bohemia, 2011. 103 s. ISBN 978-80-87073-39-1.
Jan Kotěra: jeho učitelé, doba a žáci: sborník textů mezinárodní konference k výstavě Kotěra. Po stopách moderny--: [výstava v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, 6.9.2013-2.2.2014]. 1. vyd. Hradec Králové: Muzeum východních Čech, 2013. 179 s. ISBN 978-80-85031-98-0.
KOTĚRA, Jan a NOVOTNÝ, Otakar. Jan Kotěra a jeho doba. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. 287 s., [40] s. obr. příl. Současné umění; sv. 25.
KOTĚRA, Jan a POTŮČEK, Jakub, ed. Kotěra: po stopách moderny--. 1. vyd. V Hradci Králové: Muzeum východních Čech, ©2013. 101 s. ISBN 978-80-85031-92-8.
O Janu Kotěrovi a současné architektuře: sborník přednášek z konference: Hradec Králové, 22.-23. října 2009. Praha: Česká komora architektů, 2010. 31 s. ISBN 978-80-86790-15-2.
ZIKMUND-LENDER, Ladislav. Jan Kotěra in Hradec = Jan Kotěra v Hradci. Hradec Králové: Pravý úhel, 2016. 145 stran. ISBN 978-80-905271-6-4.