Jan Štursa

^*15. 5. 1880 Nové Město na Moravě – ^†2. 5. 1925 Praha

 

Jan Josef Štursa se začal věnovat výtvarnému umění velmi záhy. Byl výborným kreslířem, čehož si všiml jeho učitel na měšťanské škole. V roce 1898 Štursa absolvoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. Následně získával zkušenosti v Berlíně, v kamenické dílně bratří Zeidlerů. Po návratu nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU) do ateliéru Josefa Václava Myslbeka. Již během studií zaujal svého učitele natolik, že po ukončení akademie (1904) a po následujících několika studijních cestách do zahraničí na škole zůstal a působil jako Myslbekův asistent. Za první světové války odešel na frontu, kde utrpěl zranění. Krátce po návratu do vlasti byl jmenován profesorem pražské Akademie (AVU). Zde nejprve převzal vedení medailérské školy, uvolněné po smrti Stanislava Suchardy, a posléze (1919) Myslbekovu sochařskou speciálku. V  letech 1922–1924 na škole působil i jako její rektor. Štursa byl vynikajícím pedagogem, který ovlivnil celou generaci mladých umělců. Stal se členem České akademie věd a umění a byl činný v uměleckých sdruženích jak českých, tak i zahraničních. V roce 1925 se pokusil o sebevraždu a na následky zranění zemřel. Po smrti mu byla udělena cena na Světové výstavě dekorativního umění (v Paříži).

Štursovo dílo bylo zpočátku ovlivněno realismem jeho učitele Myslbeka. Ještě za studií se však začal vyhraňovat jeho vlastní styl, jenž se odlišoval citlivostí, expresivitou a volností ztvárnění. Štursa byl ovlivněn francouzským sochařstvím a secesním symbolismem. Z tohoto období jsou známy jeho lyrické akty, např. Z lázně (1903), Puberta (1905), Melancholické děvče (1906), Eva (1908) či Sulamit Rahu (1910). Kubistický ráz je patrný v reliéfu Umění vytvořeném pro Mánesův most. Časté téma jeho pozdější tvorby představují zážitky z první světové války, např. Pieta (1914), Pohřeb v Karpatech (1918) nebo Raněný (1921). Z monumentálních děl jsou nejznámější alegorické skupiny Práce a Humanita na pylonech pražského Hlávkova mostu. Štursa byl rovněž ovlivněn civilismem. Pracoval na portrétech významných osobností: Max Švabinský (1918), Tomáš Garrigue Masaryk (1920 až 1921), Alois Jirásek (1921), Jan Amos Komenský (1922 až 1923), Božena Němcová (1924) či Bedřich Smetana (1924).

DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
ŠTURSA, Jan. Jan Štursa 1880-1925: [sochy a kresby]: katalog výstavy, Gottwaldov březen-červen 1987. Gottwaldov: Oblastní galerie výtvarného umění, 1987. [32] s.
ŠTURSA, Jan a CHALUPA, Josef. Jan Štursa - Dar nebes a země: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 29.6.-10.9.2017. V Roudnici nad Labem: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 2017. 32 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-87512-61-6.
WITTLICH, Petr. Jan Štursa. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 251 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-200-1624-9.