Jindřich Mošna

^*1. 8. 1837 Praha – ^†6. 5. 1911 Praha

Jindřich Mošna nastoupil ke studiu na německou nižší reálku na Starém Městě v Praze a bral soukromé hodiny zpěvu. Kvůli financím a špatnému prospěchu však školy zanechal a vyučil se mosazníkem. Zvolil však uměleckou dráhu u divadla a zprvu působil v ochotnických společnostech, kde také často účinkoval ve hrách se zpěvy. Účastnil se českých a německých představení. Roku 1859 nastoupil k Prokopově divadelní společnosti a další rok přestoupil ke Kullasově kočovní divadelní společnosti, kde režiséra Karla Poláka zaujaly jeho komické vlohy. Dále od roku 1864 působil v komických hrách Prozatímního divadla, s jehož souborem později přešel do Národního divadla. Roku 1909 odešel kvůli oční chorobě a nádoru na hlasivkách do důchodu. Je pochován na Olšanských hřbitovech.

Typické vlastnosti svých rolí Mošna čerpal především z prostředí pražských tržnic, hospůdek a z cest na venkov. Účinkoval ve velkém množství různožánrových představení od obrozeneckých her přes frašky, německé a rakouské veselohry až po francouzská moderní dramata. Spolu s Josefem Frankovským a Františkem Ferdinandem Šamberkem patřil mezi členy populární komické trojice. Jeho sláva vrcholila v 80. let 19. století, kdy známí dramatici psali role přímo pro něj (Ladislav Stroupežnický roli lichváře Dlabala v Našich Furiantech nebo Vavřince Slunce ve hře V panském čeledníku; Alois Jirásek roli vodníka Michala v Lucerně nebo roli Hrušky ve Vojnarce; František Adolf Šubert roli Kyrala v představení Jan Výrava a další). Jako zpěvák působil v tenorových operetních rolích. Byl prvním Principálem v Prodané nevěstě Bedřicha Smetany, tuto roli ztvárňoval až do roku 1907. V rámci vlastní autorské tvorby Mošna skládal a zpíval kuplety, tancoval a jinými artistickými kousky bavil publikum.

ŠORMOVÁ, Eva a kol. Česká činohra 19. a začátku 20. století: osobnosti. Vydání první. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2015. 2 svazky (1294 stran). Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-200-2467-1.