Josef Čapek

^*23. 3. 1887 Hronov – ^†duben 1945 Bergen-Belsen, Německo

 

Josef Čapek pocházel z rodiny lékaře Antonína Čapka, jeho mladší bratr byl významný spisovatel Karel Čapek. Josef Čapek navštěvoval nejprve tkalcovskou školu ve Vrchlabí, od roku 1904 pobýval v Praze a studoval na Uměleckoprůmyslové škole (VŠUP, UMPRUM). Poté krátce bydlel a studoval na Académie Colarossi v Paříži. Čapek byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a skupiny Tvrdošíjní. V roce 1911 spoluzakládal Skupinu výtvarných umělců. Redigoval a přispíval do časopisů (Umělecký měsíčník, Volné směry, Národní listy, Lidové noviny). V září roku 1939 byl zatčen a uvězněn v německém koncentračním táboru Buchenwald, posléze v Sachsenhausenu. Během svého věznění maloval v malířských dílnách, tajně překládal poezii a psal básně. Zemřel těsně před osvobozením, nejspíše kvůli epidemii tyfu. Přesné datum úmrtí a místo, kde byl pohřben spolu s ostatními vězni, není známo. Jeho symbolický hrob se dnes nachází na Vyšehradském hřbitově.

Čapek byl inspirován fauvismem, nakonec se přiklonil ke kubismu (Marseille /1912/, Ženský akt /1913/). Pracoval na kubisticky laděných krajinomalbách, od nichž později přešel k zobrazení postav. Ve 20. letech 20. století se inspiroval sociálním uměním, civilismem, ale také exotikou. Pracoval se světelným kontrastem a používal výraznou konturu. Významná byla jeho tvorba pro děti a výtvarné evokace dětského světa. Inspirací se pro něj stala jeho dcera Alena, pro kterou nejen maloval, ale také psal a ilustroval knihy. K nejznámějším titulům patří Dva kluci s míčem (1928), Povídání o pejskovi a kočičce (1929), Děvčátko s jahodami (1930). Dalšími náměty byly myslivecký život, cesta a putování. V jeho díle se také odrážela dobová politická situace a reakce na nadcházející změny (cykly Diktátorské boty /1937/, Oheň /1938–1939/, Touha /1939/). Josef Čapek se zapsal do historie umění rovněž jako vynikající scénograf především ve spolupráci se svým bratrem. Často pracoval na výpravách pro pražská divadla (Národní divadlo, Městské divadlo na Královských Vinohradech) a Národní divadlo v Brně. Josef Čapek je autorem slova „robot“, které poprvé použil jeho bratr Karel Čapek v dramatu R. U. R. (1920).

DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
OPELÍK, Jiří. Josef Čapek. Vydání druhé, v Triádě první. Praha: Triáda, 2017. 339 stran. Delfín; 177. svazek. ISBN 978-80-7474-190-6.
PEČINKOVÁ, Pavla. Josef Čapek: [monografie s ukázkami z tvorby]. Praha: Svoboda, 1995. 93 s. Malá galerie; sv. 53. ISBN 80-205-0493-1.
PEČÍRKA, Jaromír. Josef Čapek. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1961. 111 s., [267] s. obr. příl. Současné umění; sv. 27.
SLAVÍK, Jaroslav a OPELÍK, Jiří. Josef Čapek. Vyd. 1. Praha: Torst, 1996. 601 s. ISBN 80-85639-92-0.