Významný divadelní, filmový a rozhlasový herec. Jeden z nejvýraznějších a nejobsazovanějších českých herců 20. století.
*20. 6. 1922 Praha – †15. 1. 1995 Praha
Josef Kemr od malička toužil stát se hercem. Již od svých jedenácti let účinkoval v Městském divadle na Královských Vinohradech v nejrůznějších dětských rolích. Jeho otec však herecké aktivity svého syna nepodporoval a přiměl jej vystudovat obchodní školu. Kemr poté střídal různé profese a nakonec roku 1941 odešel z domova, aby se mohl připojit ke kočovné divadelní společnosti Anny Budínské-Červíčkové. Roku 1945 se stal členem souboru kladenského divadla, poté vystřídal ještě několik menších scén a od roku 1950 dostal angažmá v Městských divadlech pražských. V letech 1965–1995 působil v činohře Národního divadla jako jeden z jeho klíčových herců.
Před filmovou kamerou si Kemr zahrál poprvé ve svých čtrnácti letech ve snímku Václava Binovce Lízin let do nebe (1937). Díky značné šíři a plasticitě hereckého projevu, s níž dokázal ztvárnit postavy komické, tragikomické i vážné, se brzy stal vyhledávaným hercem. Pozoruhodné role vytvořil například v komediích Bořivoje Zemana Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955), v dramatu Jána Kadára a Elmara Klose Tam na konečné (1957) a především v historické fresce Františka Vláčila Markéta Lazarová (1967). K dalším výrazným výkonům Josefa Kemra patří také snímek Karla Kachyni Noc nevěsty (1967) či historické drama Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1970). V pozdějším věku se proslavil hlavně postavami svérázných, leckdy podivínských, avšak sympatických venkovských dědečků i moudrých starců, jako tomu bylo např. v komedii Jiřího Menzela Na samotě u lesa (1976) nebo v poetickém snímku Františka Vláčila Pasáček z doliny (1983). Josef Kemr se často objevoval i na televizní obrazovce. Celkem účinkoval ve více než 250 filmech, televizních inscenacích, pohádkách a seriálech. U diváků měly značný úspěch zejména komediální příběhy Chalupáři (1975), v nichž po boku Jiřího Sováka vdechl život jedné hlavních rolí.
Herecké umění Josefa Kemra vynikalo univerzálností, úsporností a přímočarostí ve spojení s výrazným hlasovým projevem, jeho práce a talent však byly komunistickým režimem přehlíženy. Kemr byl hluboce věřící katolík a velmi zásadový člověk, který rezolutně odmítal okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Kvůli jeho politickým a náboženským postojům mu proto byla v době normalizace omezena umělecká činnost. Díky své schopnosti vtisknout charisma i prostým postavám zcela obyčejných lidí jej však režiséři přesto hojně obsazovali alespoň do menších a vedlejších rolí. Jeho přínos byl ovšem plně doceněn až po sametové revoluci v roce 1989. Roku 1993 se stal historicky prvním laureátem Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře.
Josef Kemr představoval pro české publikum široce uznávanou morální autoritu. V roce 1989 podepsal petici Několik vět a 25. listopadu vystoupil jako jeden z hlavních řečníků na Letné na demonstraci proti komunistickému režimu.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
