Josef Škvorecký

^*27. 9. 1924 Náchod – ^†3. 1. 2012 Toronto (Kanada)

Josef Škvorecký byl po maturitě roku 1943 nasazen jako pomocný dělník v továrně. Po válce krátce studoval v Praze lékařskou fakultu, studia však nedokončil a přestoupil na obor anglistika a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po jejím absolvování vyučoval na školách v Broumově a v Polici nad Metují. V letech 1951–1953 vykonával vojenskou službu u tankového praporu v Mladé Boleslavi, poté nastoupil do angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU) v Praze. V letech 1956–1958 působil nejprve jako redaktor a následně jako šéfredaktor časopisu Světová literatura. Své funkce se musel po skandálu kolem románu Zbabělci vzdát. Mohl se však vrátit do státního nakladatelství. Od roku 1962 účinkoval v text-appealech v pražské Redutě a v divadle Paravan. V lednu 1969 emigroval do USA, kde nejprve přednášel na Cornell University v Ithace (New York), od podzimu téhož roku až do odchodu do důchodu v roce 1990 vyučoval na Torontské univerzitě dějiny a teorii českého filmu. V roce 1971 založil Škvorecký se svou ženou Zdenou Salivarovou v Totontu nakladatelství Sixty-Eight Publishers, které bylo zaměřené především na české exilové autory a díla, která byla v tehdejším Československu zakázaná.

Díla Josefa Škvoreckého vznikala v jiné posloupnosti, než vycházela. Rané povídky a knižní debut, román Zbabělci (první verze byla dokončena roku 1949), obsahují všechny typické rysy autorova stylu: strohý až úsečný sloh s citlivě zaznamenanými dialogy a hovorovou češtinu. Dílo se dočkalo nejprve příznivých ohlasů, po několika týdnech však bylo staženo z prodeje a z knihoven. Kniha se stala podnětem k rozsáhlé kampani proti „liberalismu“ a „revizionismu“. Hlavním hrdinou většiny Škvoreckého děl je spisovatelovo literární alter ego, Danny Smiřický. Tato autobiograficky pojatá postava je spojena s autorovým životem: objevují se vzpomínky na maloměstský Kostelec (Náchod), záliba v jazzové hudbě a ženské společnosti. Danny přitom stárne spolu s autorem a v jednotlivých prózách prožívá historické události především druhé poloviny 20. století: gymnaziální léta za okupace (Prima sezona, 1975 v Torontu), květnové povstání a příjezd Rudé armády (Zbabělci, vyd. v ČS 1958), převrat v únoru 1948 (Konec nylonového věku­, vyd. v ČS 1968), vojenskou službu v 50. letech (Tankový prapor, 1970 v Torontu) až po období polistopadové (Obyčejné životy, 2004). Po odchodu do exilu psal Josef Škvorecký předmluvy ke knihám z vlastního nakladatelství a také k anglickým překladům knih Václava Černého a Bohumila Hrabala. Podle jeho próz byly natočeny filmy, některé také za autorovy scenáristické účasti. Od roku 2007 se uděluje ocenění za původní českou prózu – Cena Josefa Škvoreckého.

Upoutávka


Datace

JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vyd. 2. Praha: Brána, 1999. 2 sv. ISBN 80-7176-939-8.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.