Filmový, divadelní a rozhlasový herec, dabér. Mistr hereckého výrazu, respektovaná osobnost české filmové a divadelní scény druhé poloviny 20. století.
*15. 4. 1934 Vracov u Kyjova
Josef Somr začal hrát v amatérském divadle, když mu bylo čtrnáct let. Na úspěšná gymnaziální studia navázal studiem herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Po jeho absolvování (1956) účinkoval postupně v divadle v Českém Těšíně, v brněnském Divadle bratří Mrštíků a v pardubickém Východočeském divadle. Roku 1965 se stal členem pražského Činoherního klubu, odkud roku 1978 přešel do činoherního souboru Národního divadla. Roku 2001 odešel do důchodu.
Ve filmu dostal Somr svou první epizodní roli od režisérů Jána Kadára a Elmara Klose v dramatu Obžalovaný (1964) a brzy poté se začal hojně objevovat v tvorbě mladých režisérů nové vlny. Svou první velkou roli získal v oskarovém snímku Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky (1966), kde ztvárnil výpravčího Hubičku. Hrál také například ve Vláčilově Údolí včel (1967) či v Jirešově adaptaci Kunderova románu Žert (1968). Somr byl hojně obsazován zvláště do kriminálních filmů a detektivek, kde často představoval pachatele a podezřelé osoby. Proslavil se však i v některých známých českých komediích, jako jsou např. Vorlíčkovy filmy Což takhle dát si špenát (1977), Zralé víno (1981) či Mladé víno (1986), Kleinova série o „básnících“ (Jak svět přichází o básníky /1982/ a jeho pokračování), Menzelovy Slavnosti sněženek (1983) aj. Během své kariéry natočil přibližně 270 filmů, televizních inscenací, seriálů a pohádek, navíc namluvil několik večerníčků a jeho hlas pravidelně zazníval v rozhlasových literárních a dramatických pořadech, v nichž ztvárnil na 2000 rolí.
Josef Somr byl divadelními i filmovými režiséry oceňován pro své přirozené, vysoce autentické a zároveň vyhraněné herectví s bohatou mimikou a přirozenou gestikulací. Jeho projev je spontánní, úsporný a civilní, přitom mu nechybí nadhled, doprovázený hlubokým smyslem pro ironii, sarkasmus a grotesku. Na počátku své herecké kariéry často dostával záporné role nejrůznějších darebáků, manipulátorů, potměšilých, falešných a zákeřných typů, zlodějů či podvodníků, které dokázal ztvárnit věrohodně a aniž by sklouzl do klišovitého stereotypu. Pro pozdější období jeho tvorby jsou charakteristické komplikované povahy tragikomických, svérázných až rozvrácených postav, které ztvárňoval s lehkostí a elegancí. Dvakrát byl vyznamenán Cenou Thálie: poprvé v roce 1997 za roli Františka v Romanci pro křídlovku a podruhé v roce 2001 za hlavní roli v The Gin Game.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
