Filmový režisér, scenárista, herec, producent a zpěvák. Jeden z průkopníků českého filmu a první český režisér, který se prosadil i v zahraničí.
*27. 1. 1897 Praha – †2. 8. 1952 Hamburk, Německo
Karel Lamač, známý a činný také jako Carl Lamac či IXYL, se měl se stát lékárníkem stejně jako jeho otec. Studium farmacie a poté ani elektrotechniky nedokončil, neboť jeho láska k umění ho dovedla k hudbě a filmu. Již za studií působil jako zpěvák, divadelní ochotník a salonní kouzelník. K filmování se dostal během první světové války, kdy působil jako válečný kameraman na frontě. Po skončení války začal režírovat a stal se technickým ředitelem laboratoří filmové společnosti Excelsiorfilm. Před kameru se postavil i jako herec s velmi charismatickým mužným zjevem, díky němuž se záhy stal miláčkem ženského publika. Poprvé byl k vidění v němé středometrážní komedii Alois vyhrál los (1919) režiséra Richarda Františka Branalda. Lamačovým prvním samostatným režisérským počinem je němá krátkometrážní situační komedie Vzteklý ženich (1919). Ve 20. letech vytvořil společně s herečkou Anny Ondrákovou, scenáristou Václavem Wassermannem a kameramanem Otto Hellerem tzv. „silnou čtyřku“ českého němého filmu, která natočila mnoho oblíbených komedií. Inspiraci hledal u amerického filmu, zejména u populárních grotesek. Točil však nejen lidové veselohry a sentimentální příběhy, ale i náročnější psychologické snímky, sociální dramata či adaptace divadelních her, jako např. kostýmní film Lucerna (1925) podle Aloise Jiráska nebo mezinárodně úspěšnou komedii Velbloud uchem jehly (1926) podle Františka Langera.
Již od 20. let s úspěchem působil jako režisér i v zahraničí, prosadil se především ve Francii, Německu, Rakousku, později také v Anglii, Belgii a Holandsku. V různých rolích (jako režisér, scenárista či herec) se podílel na více než 260 českých i zahraničních filmech. Nejvíce se proslavil jako režisér komedií s Vlastou Burianem, jako byla slavná a nesmírně úspěšná situační veselohra C. a k. polní maršálek (1930), která se stala prvním skutečně „mluvícím“ českým filmem. Lamač ji zároveň natočil i v německé a později také francouzské verzi. K dalším klenotům jeho spolupráce s Burianem patří například To neznáte Hadimršku (1931), Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932), Ducháček to zařídí (1938) či U pokladny stál (1939), jež byla posledním Lamačovým českým snímkem, než v roce 1939 emigroval před nacistickým režimem. Za druhé světové války pracoval opět jako frontový kameraman a natáčel mimo jiné pro britské vojenské letectvo RAF (Royal Air Force) dokumenty o československých letcích. Mezinárodní pozornost vzbudila také jeho protinacistická satira Švejk bourá Německo (1943), již natočil ve Velké Británii. Do Prahy se Lamač vrátil po skončení války v roce 1945, avšak záhy znovu odcestoval a žil a tvořil střídavě v Paříži, New Yorku a Hamburku. Svůj poslední film Zlodějka z Bagdádu (1952) natočil ve Spolkové republice Německo.
Karel Lamač byl také významný filmový podnikatel. Založil druhý český filmový ateliér v pražských Košířích (Lamač-Košíře) a od 20. let spoluzakládal řadu československých výrobních filmových společností, jako byly K.L.I.M., Elpe, později také ONDRA-LAMAČ-FILM a KALOS-FILM. Významně se podílel i na technických inovacích vedoucích k vylepšení výroby filmů při natáčení i laboratorním zpracování. V roce 1923 napsal první českou učebnici filmu, zaměřenou zvláště na tvorbu scénáře Jak se píše filmové libreto. Karel Lamač byl známým milovníkem žen, mezi jeho četné milenky údajně patřila kromě tehdejší hvězdy Anny Ondrákové například též herečka Lída Baarová.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
