Kristiánova legenda

Před 994

(Také Křišťanova legenda, nebo další název Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily, lat. Vita et passio sancti Vencaslai et sanctae Ludmilae aviae eius.) Podle prologu k legendě je jejím autorem řeholník Kristián (lat. Christianus). Byl v příbuzenském vztahu s druhým pražským  biskupem Vojtěchem, snad jeho strýcem. Jako důvod pro sepsání legendy Kristián uvádí touhu nahradit starší, neúplné a neshodující se informace o životě sv. Ludmily a sv. Václava. Názory na dobu vzniku legendy se různí. Sama legenda se hlásí ke konci 10. století do doby působení Vojtěchova episkopátu v letech 982–994, jak ostatně soudil její první vydavatel Bohuslav Balbín (1677). Její nejstarší dochovaný  rukopis (Dražický) pochází z let 1329–1342. Vzhledem k tomu, že se dochoval pouze rukopis ze 14. století, a s odkazem na některé další údaje v textu ji historik Gelasius Dobner řadil do 12. století a Josef Dobrovský do 14. století. Až počátkem 20. století historik Josef Pekař dokázal, že dílo patří do doby, ke které se hlásí.

Kristiánova legenda je pokusem o syntézu latinské a staroslověnské vzdělanosti a tradice. Je to nejrozsáhlejší dílo českého středověku. Spis je sice věnován životu sv. Ludmily a sv. Václava, zároveň však v prvních dvou kapitolách líčí přenesení slovanské liturgie do Čech, činnost věrozvěstů na Velké Moravě a pokřtění českého knížete Bořivoje arcibiskupem Metodějem  tamtéž. Další kapitoly se soustředí na život, zázraky a umučení sv. Ludmily a sv. Václava. Samotná legenda již od 12. století nesloužila jen účelům náboženským, ale též kronikářským. Dodnes představuje jeden z nejdůležitějších zdrojů poznání raného českého státu.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.