Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

^*1564 hrad Klenová u Nýrska –^†21. 6. 1621 Praha

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic získal své literární, hudební a obecně múzické vzdělání v Innsbrucku v letech 1576–1584, kam odcestoval na přání svých rodičů Jiřího Haranta z Polžic a Bezdružic a Marie Anny Janowské z Janowicz. V Innsbrucku pak zůstal ve službách arcivévody Ferdinanda Tyrolského. Tam poznal i skladatele Jacoba Regnarta a muzicíroval s místní vynikající dvorní kapelou. Ovládal sedm jazyků, což mu v roce 1614 přišlo vhod, když pracoval jako diplomat u španělského dvora pro císaře Matyáše. Tento neklidný dobrodruh zcestoval celé Středomoří, jel lodí do Svaté země k Božímu hrobu, válčil s Turky a během cesty do Egypta i s Araby. Své cesty velice poutavě popsal ve známém cestopisu Putování aneb Cesta království českého do Benátek a odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábií ležící. Roku 1678 ho jeho synovec vydal v Norimberku v německém překladu Der Christliche Ulysses (Křesťanská Odysea). Tento cestopis, ilustrován vlastními kresbami autora, měl toho času obrovský úspěch po celé Evropě.

Roku 1601 se Harant stal komorníkem a dvorním radou Rudolfa II. a od roku 1612 žil a tvořil na svém hradě Pecka, kde si též založil kapelu, považovanou tehdy za největší zámeckou kapelu v Čechách. V této době se stal uznávaným skladatelem. Po návratu z diplomatických misí v roce 1618 se přidal na stranu stavovského odboje a pravděpodobně ještě předtím konvertoval k protestanství, což se mu stalo osudným. 21. 6. 1621 byl popraven na Staroměstském náměstí v Praze jako třetí v pořadí.

Hudební tvorba Kryštofa Haranta je koncipována v duchu pozdní nizozemské polyfonické školy a je v ní jasně slyšitelný benátský kolorit. Harant se ve svých skladbách výrazně přiblížil stylové úrovni evropské hudby z konce 16. stol. a počátku 17. stol., kdy v ní dochází k obrovským změnám v systému a metodě hudební představivosti a komponování, harmonie získává novou, primární, a tedy samostatnou funkci. Polyfonie ustupuje vertikálnímu harmonickému vnímání. Nicméně melodika Harantových skladeb pořád jasně navazuje na vokální tradici českých literátských bratrstev. Harant čerpal inspiraci na svých cestách – Moteto Qui confidunt in Domino komponoval v Jeruzalémě roku 1598. Jeho známá pětihlasá mše Missa quinis vocibus super Dolorosi martyr je vypracována na cantus firmus (předem daná základní melodie v polyfonických skladbách) oblíbeného madrigalu Dolorosi martyr italského skladatele Luca Marenzia (1553–1599) aj. Dodnes se hrají jeho moteta a zmíněná pětihlasá mše.

POHANKA, Jaroslav. Dějiny české hudby v příkladech. SNKLHU Praha, 1958. 402 s.