LTC Praha

LTC Praha (Lawn Tennis Club) byl založen v 1904 studenty právnické fakulty české Karlo-Ferdinandovy univerzity (dnes Karlova Univerzita) jako tenisový kroužek SK Slavie. V zimě však jeho členové hráli na politých kurtech v Holešovicích rovněž bandy hokej (hokej s míčkem). Z tenistů LTC brzy pronikli do světa Karel a Jan Koželuhovi, jejichž otec pracoval jako správce kurtů. Klub se dál rozrůstal, přestěhoval se na Letnou a v roce 1924 otevřel první centrální dvorec v ČSR s tribunami pro 2 000 diváků.

Na počátku byl sice hlavním klubovým sportem tenis, ale v roce 1927 ambiciózní předseda klubu Jaromír Citta získal z hokejového týmu Sparty její nejlepší hráče, jako byli Josef Maleček, Jan Peka či Jiří Tožička, a lední hokej se stal v klubu dominantním. Záhy patřil LTC Praha k nejlepším hokejovým klubům nejen v Československu, ale i v Evropě. Po založení Československé ligy v roce 1936 suverénně do roku 1950 vyhrával všechny její ročníky (kromě roku 1941, kdy v protektorátní Českomoravské lize obsadil 2. místo). Jeho hráči tvořili také základ reprezentačního mužstva (např. Bohumil Modrý, Vladimír Zábrodský či Stanislav Konopásek), které po druhé světové válce vybojovalo dva tituly mistrů světa (1947, 1949) a stříbrnou medaili na zimních olympijských hrách (1948).

Na mezinárodní scéně klub vynikl sedmi triumfy na Spenglerově poháru (Davos, Švýcarsko). Po nástupu komunistického režimu se LTC Praha stal symbolem profesionalismu a totalitní režim jej postupně likvidoval. Roku 1949 byl klub přejmenován na Zdar LTC Praha a v roce 1950 Obchodní domy Praha. Roku 1950 byla většina hráčů po odvolaném startu na mistrovství světa v Londýně  ve vykonstruovaném procesu odsouzena k vysokým trestům odnětí svobody. Trosky mužstva LTC Praha přešly do smíchovského klubu (1951, Tatra Smíchov), ten však zanedlouho sestoupil z nejvyšší soutěže. V roce 1964 ukončil smíchovský hokej činnost.