Ladislav Šaloun

^*1. 8. 1870 Praha – ^†18. 10. 1946 Praha

 

Ladislav Jan Šaloun vystudoval kreslířskou školu v Praze. Po jejím ukončení se rozhodl pokračovat ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (dnes VŠUP, UMPRUM), kam však nebyl přijat. Z tohoto důvodu studoval soukromě nejprve v sochařských dílnách Bohuslava Schnircha a Tomáše Seidana a poté na Akademii výtvarných umění (AVU). Patřil k uměleckým skupinám Spolek výtvarných umělců Mánes a Jednota výtvarných umělců. Od roku 1912 se stal členem České akademie věd a umění. V roce 1931 byl jmenován členem Jugoslávské akademie pro vědy a umění v Záhřebu. Šaloun byl rovněž pedagogicky činný, působil na soukromé výtvarné škole, později na Uměleckoprůmyslové škole (1906–1914). Pracoval jako redaktor časopisu Volné směry. V roce 1946 byl oceněn titulem národní umělec.

Šalounova tvorba byla inspirována především secesí a symbolismem. V jeho dílech je také patrný vliv naturalismu a realismu, zvláště jeho počáteční práce byly poznamenány dílem sochaře Josefa Václava Myslbeka. Na přelomu století se obrátil k secesní tvorbě francouzského sochaře Augusta Rodina. Na Šalouna také zčásti zapůsobil spiritismus a v jeho pozdní tvorbě je zjevný vliv neoklasicismu. Byl to velice plodný výtvarník. Často spolupracoval s předními českými architekty, např. s Antonínem Wiehlem, Josefem Fantou a Osvaldem Polívkou, a doplňoval jejich projekty sochařskou výzdobou. K jeho nejvýznamnějším pracím patří pomník mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze a výzdoba Muzea hlavního města Prahy. Šaloun sochařsky doplnil architekturu mnoha reprezentativních secesních budov v Praze, např. Pojišťovny Praha (1903), Obecního domu, První české zajišťovací banky (dnes Goethe-Institut, 1905) a Hlavního nádraží. Vytvořil nespočet pomníků, soch a sochařských portrétů významných osobností (Jaroslav Vrchlický, Miroslav Tyrš, Tomáš Garrigue Masaryk). Byl rovněž designérem užitého umění a knižním grafikem. Dnes jsou vysoce ceněny jeho drobnější plastiky, např. Vlna (1900), meditativní hlavy, Snění (1904) a akty, též Salambo a Matho (1909).

HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
GALANDAUER, Jan. 6.7.1915 - pomník Mistra Jana Husa: český symbol ze žuly a bronzu. Vyd. 1. Praha: Havran, 2008. 162 s. Dny, které tvořily české dějiny; sv. 17. ISBN 978-80-86515-81-6.
ŠALOUN, Ladislav a ŠMEJKAL, František. Ladislav Šaloun: Drobná plastika a kresby: Katalog výstavy, Praha, září-říjen 1981. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1981. [18] s., fot. příl.
ŠALOUN, Ladislav. Šaloun: dotek osudu: sochařská pozůstalost Ladislava Šalouna ve sbírkách GASK = the touch of fate: Ladislav Šaloun's sculptural legacy in the GASK collection. Překlad Douglas Arellanes. Kutná Hora: GASK - Galerie Středočeského kraje, 2018. 253 stran. ISBN 978-80-7056-179-9.
ŠALOUN, Ladislav. Tvorba sochaře Ladislava Šalouna: (1870-1946): historická expozice Národního muzea - Lobkovický palác. Praha: Národní muzeum, 2000. [33] s. ISBN 80-7036-113-1.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.