Martin Frič

^*29. 3. 1902 Praha – ^†26. 8. 1968 Praha

Martin Frič, známý také jako Mac [Mak] Frič a Mac Ferry, vystupoval již během studií v kabaretech v Praze, Brně a Bratislavě a působil také jako výtvarník, zejména kreslíř karikatur. Jako režisér začínal němým filmem v roce 1927, kdy natočil svůj první snímek Páter Vojtěch. Jeho prvním režijním počinem se zvukem se stala adaptace Haškova románu Dobrý voják Švejk (1931). V témže roce navázal dlouholetou a plodnou spolupráci s komikem Vlastou Burianem, z níž vznikla řada populárních filmových veseloher, jako například Anton Špelec, ostrostřelec (1932) či Revizor (1933). Angažoval také další herecké hvězdy: Huga Haase, Oldřicha Nového, Adinu Mandlovou či Natašu Gollovou. Vyvrcholením jejich spolupráce a zároveň i Fričovy filmařské kariéry se staly veselohry s oduševnělým humorem Kristián (1939) a Eva tropí hlouposti (1939).

Martin Frič natočil bezmála stovku filmů, z nichž mnohé se staly kultovními. Ačkoli patřil k univerzálním filmovým tvůrcům, nejvíce se proslavil svými komediemi. Velkou oblibu publika si získaly studentské veselohry Škola, základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939) či dvojdílný historický film z rudolfinské Prahy Císařův pekař a Pekařův císař (1951). K vrcholům Fričova díla lze ovšem zařadit i poetický historický snímek Jánošík (1935) nebo drama na motivy románu Karla Čapka Hordubalové (1937), které měly úspěch i v zahraničí. Dodnes je známý rovněž jako autor filmové pohádky Princezna se zlatou hvězdou (1959).

Frič je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých režisérů první poloviny 20. století, který do českého filmového prostředí vnášel aktuální zahraniční trendy a značně ovlivnil režiséry následujících generací. Proslavil se jako všestranný a pracovitý filmař: své filmy nezřídka také sám stříhal, psal scénáře a příležitostně vystupoval i jako herec. Jeho tvorba vyniká vysokou technickou úrovní, řemeslnou zručností a pečlivostí. Vybíral si jen ty nejkvalitnější spolupracovníky, a to jak mezi herci, kameramany a scenáristy, tak i mezi hudebními skladateli. Pod hudbou k Fričovým filmům jsou podepsáni například Karel Hašler, Rudolf Antonín Dvorský, Jaroslav Ježek či Emil František Burian.

Frič byl ženatý s herečkou a scenáristkou Martou Schölerovou, která vystupovala pod uměleckým pseudonymem Suzanne Marwille. Vznikly o něm dva životopisné dokumenty: Muž, který rozdával smích (1972) režiséra Vladimíra Síse a Martin Frič, klasik českého filmu (2008) režiséra Zdeňka Zelenky.

Ukázka z filmu "Škola, základ života" (1938)

Ukázka z pohádky "Princezna se zlatou hvězdou" (1959)

Ukázka ze snímku "Kristián" (1939)

Ukázka z filmu "Cesta do hlubin študákovy duše" (1939)

Ukázka z filmu "Císařův pekař" (1951)

Ukázka ze snímku "Hordubalové" (1937)

FIALA, Miloš. Martin Frič - muž, který rozdával smích. Vyd. 1. Čechtice: BVD, 2008. 297 s.
Martin Frič. In: Filmový přehled [online]. © NFA 2018 [cit. 15. 11. 2018]. Dostupné z: http://www.filmovyprehled.cz/cs/person/20324/martin-fric
PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.
SPÁČILOVÁ, Mirka. Po invazi si režisér Martin Frič nalil koňak a zemřel. In: Idnes.cz [online]. 26. 8. 2008 [cit. 15. 11. 2018]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/po-invazi-si-reziser-martin-fric-nalil-konak-a-zemrel.A080825_174330_filmvideo_jaz
TAUSSIG, Pavel. Filmový smích Martina Friče. 1. vyd. Praha: Český filmový ústav, 1992. 47 s. Filmový smích. ISBN 80-239-5009-6.