Matice česká

Od 1831

Matice česká (po vzoru Matice srbské z roku 1826; slovo matice pochází ze srbochorvatštiny a znamená včelí královnu) byla založena k 1. 1. 1831 jako fond při Sboru pro vědecké vzdělávání české řeči a literatury. Počátečním vkladem 1 000 zlatých přispěl kníže Rudolf Kinský, dále se zakladatelem mohl stát každý, kdo zaplatil 50 (za osobu) či 100 zlatých (za instituci). Všichni přispěvatelé měli pak nárok na jeden exemplář každé vydané knihy. Ve 40. letech 19. století bylo členství v této organizaci považováno za vlastenecký čin, dokonce přímo za povinnost. Roku 1832 převzala Matice česká vydávání muzejního periodika Časopis Národního muzea, jenž vychází dodnes. Původně se vyprodukované knihy distribuovaly přes soukromá knihkupectví, později byla zřízena vlastní expedice a sklad. V 50. letech 19. století za bachovského absolutismu byla instituce pod policejním dohledem a z jejího čela byly vytlačeny takové osobnosti jako František Palacký či národní buditel Jan Norbert, rytíř z Neuberka. S rozvojem a posílením českého knižního trhu se unikátní ráz organizace vytrácel a společnost začala vydávat hlavně vědeckou literaturu. Po druhé světové válce bylo Matici české odňato nakladatelské právo, a hrozila jí dokonce likvidace. Záchranou se stal její vstup do sekce Společnosti Národního muzea v roce 1959. V současné době pokračuje ve vědecké a kulturní práci především na poli kulturní a literární historie.

Mezi nejvýznamnější publikace Matice české patří pětidílný Slovník česko-německý Josefa Jungmanna (1835–1839), Slovanské starožitnosti Pavla Josefa Šafaříka (1836–1837), druhé vydání Jungmannovy Slovesnosti (1845) či Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (1848–1866). V 60. letech 19. století se zde uskutečnil projekt překladů Shakespearových dramat, jichž vyšlo celkem 37 (1856–1872).

http://nm-cz-snm.doyle.netservis.cz/
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.