Patrně nejproslulejší módní salon první republiky (1907–1948) návrhářky Hany Podolské byl symbolem československé oděvní kultury první poloviny 20. století. Oblékal řadu významných osobností od první dámy Hany Benešové po barrandovské filmové hvězdy.
Modelový a zakázkový dům Hanna Podolská (též Hanna Podolská, módní síň pro dámy, či Hanna Podolská, modelový dům dámských toilett, 1907–1948), byl nejoblíbenějším módním salonem v období první republiky a protektorátu. Založila ho Hanna Podolská (později známá také jako Hana Podolská /1880–1972/).
Vzestup salonu je spjat s jeho přestěhováním do luxusního paláce Lucerna (1915–1931) a následně do puristicko-neoklasicistního paláce Riunione Adriatica (1931–1948) v ulici Jungmannova 34. Zde Podolská provozovala zakázkové krejčovství dámských oděvů vycházejících z aktuálních pařížských trendů a přizpůsobených českému vkusu. Proslula jako průkopnice jednoduché elegance, prodlužující, splývavé linie oděvů a perfektně zpracovaných dámských kostýmů anglického typu. Vždy také dbala na dokonalé řemeslné provedení a na to, aby daný model odpovídal postavě zákaznice a zakryl případné nedostatky.
Podolská byla mistrnou obchodnicí, organizovala přednášky o stylu a na jaře roku 1920 uspořádala ve Velkém sále Lucerny první veřejnou módní přehlídku v Praze. Inspirovala se francouzskou praxí prodeje modelů, a tak bylo možno na sezonních přehlídkách pro tuzemské i zahraniční krejčovské salony (1937–1947) zakoupit katalogy a licence na střihy vybraných modelů.
Byla to ona, kdo určoval základní linii oděvů a trendy, samotným návrhům se pak věnovali její spolupracovníci. Mezi nejvýraznější tváře salonu patřili Hedvika Vlková, v Paříži vzdělaná kreslířka a pozdější návrhářská hvězda, a geniální střihač a modelér František Vobecký, který se později uplatnil jako firemní fotograf. Právě jeho civilní módní snímky v ilustrované společenské revui Měsíc (1932–1940) zasadily elegantní modely do pražských exteriérů. Od třicátých let se pak do práce salonu výrazněji zapojovali i synové Hany Podolské. Předčasně zesnulý Miloš byl kožešníkem a Viktor působil jako manažer závodu. Snacha Hilda se objevovala na mnoha módních fotografiích.
Salon se podařilo šikovnou marketingovou strategií a spoluprací s módními časopisy a filmovými ateliéry na Barrandově dostat na špičku české módy. Kostýmy a šaty si v něm nechávaly šít manželky diplomatů, pražská smetánka i herečky Národního divadla. Mezi nejváženější zákaznice patřila prvorepubliková ikona nenucené elegance manželka prezidenta Edvarda Beneše Hana. V luxusních toaletách od Podolské, dokreslujících její osobitý šarm, zářila ve Fričových komediích Kristán (1939) a Katakomby (1940) legendární herečka Adina Mandlová. V archivu Metropolitní opery v New Yorku je dodnes uchovávána historizující róba z černého sametu s bohatou výšivkou a perlami ušitá pro operní pěvkyni Jarmilu Novotnou do Verdiho La traviaty (1926/1927).
Po únoru 1948 byl modelový dům znárodněn. Přestože byla Podolská odsunuta na pozici vedoucí provozu, zůstala i nadále respektovanou autoritou a synonymem pro společenskou kultivovanost a prestiž. V roce 1954 pak byla poslána do důchodu a podnik byl transformován do Módních závodů Praha – závodu Eva (1954–1991). Životním osudům a kariéře patrně nejuznávanější osobnosti československé módy je věnována monografie Hana Podolská. Legenda české módy od Evy Uchalové (2018).
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
