Největší a nejvýznamnější muzejní instituce v České republice, nejstarší v Čechách, která sídlí v monumentální novorenesanční budově na Václavském náměstí v Praze.
slavnostní zpřístupnění 15. 5. 1891
Národní muzeum jako instituce bylo založeno v roce 1818 Františkem Josefem z Klebelsbergu a Kašparem Mariou ze Šternberka. Nově zřízené muzeum nemělo svou vlastní budovu. První shromažďované sbírky byly ukládány v Šternberském paláci na Hradčanech (dnešní součást Národní galerie) a v Nostickém paláci Na Příkopě (zbořeno). Již v roce 1840 byla vyslovena myšlenka o nutnosti zřízení nové budovy muzea. František Palacký, původce ideje, předložil dokonce teoretický plán výstavby s popisem účelů, které měla novostavba splňovat. V 70. letech 19. století padlo finální rozhodnutí o místě výstavby. K vyhlášení veřejné soutěže však došlo až v roce 1883. Celkem bylo do soutěže předloženo 27 návrhů, a to i od předních českých architektů té doby (např. Antonín Wiehl, Antonín Viktor Barvitius, Antonín Baum, Hanuš Koch, Achill Wolf a Josef Schulz).
Autorem vítězného návrhu na výstavbu hlavní budovy Národního muzea se stal architekt Josef Schulz. Budova byla navržena v novorenesančním stylu, stavba v horní části Václavského náměstí se stala jeho dominantou. Půdorysný tvar budovy má podobu obdélníku, jenž má po obvodu čtyři stejně vysoké věže. Nejvyšší věž, nacházející se ve středu symetrického průčelí, tvoří ideové centrum. Uvnitř je umístěn sál ve stylu římského pantheonu, zakončený mohutnou kupolí. Do pantheonu bylo po dokončení budovy umístěno 55 soch a bust, které zobrazují důležité osobnosti české historie. Na fasádě je zlatým písmem zapsáno 72 jmen významných osobností vědy a kultury, které působily v Čechách a na Moravě (charakteristické pro dobu vzniku je, že jsou to pouze muži). Oficiální zpřístupnění budovy proběhlo roku 1891, fakticky byla stavba dokončena až roku 1901. Na výzdobě muzea se podíleli přední čeští malíři (Julius Mařák, Václav Brožík, Vojtěch Hynais) a sochaři (Bohuslav Schnirch, Antonín Popp, Antonín Wagner).
Budova byla několikrát značně poškozena (koncem druhé světové války, během okupace v roce 1968, při budování metra a nové magistrály v roce 1978). V důsledku politických změn po nástupu komunistů k moci se na počátku 50. let 20. století změnila sochařská výzdoba interiéru – některé osobnosti upadly v nemilost, jejich sochy byly dočasně odstraněny a posléze případně opět navráceny, naopak doplněny byly osobnosti, jejichž význam je dnes sporný. V letech 2011–2018 proběhla rozsáhlá rekonstrukce exteriéru i interiéru. V rámci rekonstrukce došlo i k dalším architektonickým úpravám (propojení s Novou budovou Národního muzea, zpřístupnění kupole, zastřešení nádvoří aj.). Od roku 1962 je budova muzea na seznamu národních kulturních památek.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
